Jsou obnovovány opory režimu

Na počátku sedmdesátých let se naplno rozběhly čistky ve všech oblastech společenského života. Dochází ke vzniku nových organizací, které se stávají oporou normalizačního režimu.

V listopadu 1970 se konala ustavující konference SSM a její součásti Pionýrské organizace SSM.

Došlo k likvidaci nezávislých mládežnických organizací jako Sdružení dětských a mládežnických organizací (např. Junák, Tábornická unie) na straně jedné, či ultralevicového Leninského svazu mladých na straně druhé.

Vznikl (obnoven) Svaz čsl. spisovatelů (předseda J. Kozák), Svaz dramatických umělců (J. Švorcová), Socialistická akademie (V. Ruml).

Přímo symbolem nátlaku normalizátorů bylo zřízení Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, jehož předsedou se stal A.Veselý.

Na celostátní konferenci Národní fronty 27.1.1971 byl předsedou ústředního výboru zvolen Gustáv Husák.

nový prezident republiky

Neomezenou moc stranické nomenkratury potvrdilo opětovné spojení funkce nejvyššího představitele strany s funkcí hlavy státu.

Přestárlý a churavějící L. Svoboda s obtížemi vykonával svůj úřad. Jeho postavení čím dál více upadalo do bezvýznamnosti. Stal se jen jakousi stafáží v normalizačním procesu.

Přesto však nehodlal předčasně odejít z úřadu. Proto v květnu 1975 přijalo tehdejší FS ústavní zákon 50/1975 Sb. který umožnil prezidenta zbavit úřadu ze zdravotních důvodů.

Novým prezidentem se nechal zvolit s požehnáním Moskvy Gustáv Husák, který tímto stanul na vrcholu moci.

O podřízeností státní moci KSČ svědčí i oficiální titul hlavy státu:
"Generální tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR".

schizofrenie společnosti

Tato léta se vyznačovala společenskou schizofrenií.

na straně jedné:

Občané byli nuceni se aktivně podílet na bombastických akcích pořádaných režimem - prvomájových průvodech, mírových slavnostech, národních dožínkách či spartakiádách. Za účast na těchto akcích byli odměňováni nedostatkovým zbožím (banány, pomeranče, mandarinky), které se na těchto akcích prodávalo.

na straně druhé:

Občan byl neustále pod kontrolou, neboť společnost byla protkána sítí spolupracovníků a udavačů StB.

Také proto lidé hledali únik od každodenní reality. Uchylovali se na své zahrádky, chaty a chalupy, a ke se svým zálibám. Objektivní informace o dění doma i v zahraničí si obstarávali poslechem zahraničního rozhlasu (Svobodná Evropa, BBC, Hlas Ameriky - Volá Londýn).

Na veřejnosti byli lidé nuceni říkat pouze to, co od nich vyžadovala komunistická propaganda. Vlastní názor, který se odlišoval od oficiálního, mohl takového odvážlivce stát v lepším případě zastavení postupu v zaměstnání, snížení platu či omezení "odborářských" výhod. Hrozila i ztráta zaměstnání, zákaz výkonu povolání, vyloučení ze studii, šikanování ze strany úřadů, domovní prohlídky a následné uvěznění a nespočet dalších nepříjemností, které si režim vymyslel. Některé věci se proto doma před dětmi neříkaly. I tak musely být děti poučeny, o čem nesmí mimo domov mluvit.

omezené cestování do zahraničí

Lidé měli omezenou možnost cest do zahraničí od února 1948 s malou vyjímkou v 68. roce až do roku 1989.

Relativně bez problémů mohl občan, pokud vlastnil pas, vycestovat pouze do tzv. zemí socialistického tábora. Do ostatních zemí (včetně Jugoslávie) mohli cestovat jen ti vyvolení. Ti k tomu potřebovali množství povolení z pracoviště, celozávodního výboru KSČ, odborů. Poté, když získali tzv. devizový příslib, obdrželi tzv. výjezdní doložku a mohli vycestovat.

problémy v ekonomické oblasti

Třebaže navenek režim hlásal "úspěchy socialistického hospodaření" a chlubil se "výdobytky socialismu", ve skutečnosti se zmítal v problémech. Plánované hospodářství (tzv. pětiletky) nedokázalo držet krok se světovou ekonomikou. Neefektivnost výroby - tzv. výroba pro výrobu - důraz na těžké strojírenství a hutní průmysl, gigantické stavby dále oslabovala ekonomiku a způsobovala zaostávání ve všech oblastech.

V zahraničním obchodě se prohlubovala vazba na SSSR, který byl hlavním obchodním partnerem. Výrobky našich podniků končily v bezedném prostoru "země sovětů" výměnou za nekvalitní výrobky, polotovary či suroviny. Vývoz směřoval i do tzv. bratrských rozvojových zemí, které často nebyly schopny za zboží zaplatit. Důsledkem toho se u nás projevila "nedostatková ekonomika".

nedostatky v zásobování obyvatel

Dlouhé fronty před každým obchodem a shánění nedostatkového zboží se stalo každodenním rituálem.

Nedostatkové bylo skoro vše:
od kvalitních knížek, elektroniky, oblečení všeho druhu, banánů a mandarinek až po toaletní papír či hygienické vložky.

prodejny TUZEX

Po celou dobu své existence nedokázali komunisté zajistit zásobování zbožím stejné kvality jako na západ od našich hranic. Zároveň se však mezi lidmi pohybovalo určité množství západní měny, které režim měl vždy nedostatek.

Výsledkem toho bylo zřízení tzv. prodejen Tuzexu, kde si lidé za peněžní poukázky - tzv. "bony" nebo za západní měnu mohli koupit západní zboží. Kupovalo se vše. Od aut, elektroniky přes potraviny, džíny, až po kosmetiku.

situace v zásobování na venkově

Byla poněkud lepší. Zde převažovala spotřeba vlastních produktů. Státem dotovaná JZD či státní statky poskytovaly svým členům a zaměstnancům řadu výhod ve formě deputátů (obilí, cukr, brambory) či dobírek (podíly z výtěžku hospodaření).

slučování družstev v gigantické zemědělské podniky, stavby velkokapacitních kravínů a vepřínů, drůbežáren, vysoká chemizace rostlinné výroby a zřizování tzv. střediskových obcí způsobilo definitivní přeměnu tradičního venkova.

I zde se projevovalo neefektivní hospodaření jehož důsledky se plně projevily v osmdesátých letech.

pravidelná "radost"

Ekonomické problémy se snažila vládnoucí garnitura zastírat gigantickými akcemi, které měly ukázat "blahobytnou socialistickou společnost" a odpoutat pracující třídu od šedi všedních dnů.

příklady některých oslav a výročí během roku

• Mezinárodní den žen,
• Měsíc knihy,
• Prvomájový průvod, (zv. EXPO - existenční pochod)
• osvobození naší vlasti "slavnou Rudou armádou",
• Slovenské národní povstání,
• Den tisku, rozhlasu a televize,
• Den československé armády,
• Den kosmonautiky,
• Velké říjnové socialistické revoluce,
• Měsíc československo-sovětského přátelství,
• "Vítězný únor",
• národní dožínky,
• mírové slavnosti

Pravidelné sjezdy

V pětiletých intervalech byly pořádány megalomanské sjezdy KSČ. Nejdříve na Pražském hradě, poté v holešovickém výstavišti a na konec si komunisté pro tento účel postavili s obrovskými náklady zvláštní palác - dnešní Kongresové centrum. Zde se straničtí bossové opájeli svoji mocí. Každý den sjezdu byl pravidelně ukončen pitkou nejvyšších.

Spartakiády

Další masovou akcí byly spartakiády, jejichž úkolem byla propagace šťastné přítomnost pracujícího lidu. Skupinové cvičení mělo již svoji tradici ve všesokolských sletech a tomu vděčilo za určitou popularitu. Té komunisté zneužili ke své propragaci.

související texty:

Pražské jaro 1968

období normalizace - úvodní strana

autor textu: Bedřich Marjánko