Ta malá tenká knížka se čte jedním dechem. Ale člověk ji musí co chvíli odložit, aby se nadechl, vzpamatoval a sám v sobě nějak zpracoval ten děs, smutek a vztek, který v něm vyvolává. Má jednoduchý název "Byly jsme tam taky". Ypsilon na konci naznačuje, že jde o ženy. A kde že to byly? V komunistických věznicích a lágrech. Napsala ji Dagmar Šimková, která v nich strávila 14 let.

Bylo jí třiadvacet, když si pro ni přišla Státní bezpečnost. V té době byla jednou z nejkrásnějších píseckých dívek. Měla ráda jazz, chtěla studovat angličtinu a snila o cestě do svobodného světa. To však bylo pro režim, nastolený u nás v roce 1948, rovno zradě. Navíc, slovy tehdejších soudců, pocházela "z vyloženě buržoazní, třídně nepřátelské rodiny". Byla obviněna z toho, že ukryla v zahradě jejich písecké vily dva kamarády, kteří se chtěli dostat přes železnou oponu, že roznášela ilegální tiskoviny a "soustavně se zabývala myšlenkou na ilegální útěk do nepřátelské ciziny". Krajský soud v Českých Budějovicích ji za to 12. 2. 1954 odsoudil k 8 letům žaláře. Prokurátor však protestoval, trest se mu zdál nízký. Velmi ho popudilo nezlomené chování mladé dívky, a tak ji nakonec Nejvyšší soud 1. 7. 1954 poslal do vězení na 15 let.

Prošla několika věznicemi, okusila i neblaze pověstnou korekci, temnou vlhkou kobku, kde byla jen holá betonová podlaha. Přežít roky vězeňského života, nereálné pracovní normy, mizernou stravu i zdravotní péči a hlavně surovost a tupou buzeraci nevzdělaných dozorců jí pomáhaly některé spoluvězeňkyně - např. profesorka Růžena Vacková. Ta jí vyprávěla o umění, učila jí jazyky a také se společně modlily.

Kvůli svému hrdému chování nebyla propuštěna ani na velkou amnestii v roce 1960. Pokusila se o útěk z Železiovců, jednoho z nejdrsnějších lágrů. Byla však brzy chycena. Z vězení se dostala až v roce 1967. O rok později emigrovala do Austrálie. Tam jakoby chtěla vše dohnat - děti už mít nemohla, ale vystudovala dvě vysoké školy, uspořádala několik výstav, byla aktivní v krajanské komunitě. A napsala svoji pozoruhodnou knížku. Ta nejprve vyšla u Škvoreckých, četla se také na Svobodné Evropě, po roce 1989 vyšla i u nás. Dagmar Šimková by se 23. května dožila 78 let.

Pavlína Formánková

související texty:

amnestie 1953 - 1960

ženy v čs. vězeňských zařízeních

věznice Pardubice

sdělovací prostředky (zahraniční)

úvodní strana části

autor textu: Pavlína Formánková