Už díky své národnosti byl odjakživa v konfliktu s mocí. Když mu později zamítli možnost studia práv, studoval i bez jejich požehnání či pomoci doma "na koleně".

Zatímco Charta 77 volala po dodržování papírových zákonů, on převedl toto teoretické volání do praxe nejenom tím, že se stal "advokátem z lidu", ale i rozhodnutím účastnit se voleb (teoretická možnost daná i třídními komunistickými zákony komukoliv) do parlamentu jako nezávislý kandidát. Byl za to obžalován a odsouzen za pobuřování.

Po propuštění z vězení se konečně rozhodl emigrovat. Byl zatčen při vyzvedávání posledních potřebných dokladů na úřadě. Důvodem tentokrát bylo, že prý nedodržel podmínky ochranného dohledu. Jedním z triků režimu, jak nasadit lidem roubík, bývalo udělení podmínky. V jeho případě to znamenalo hlásit se na policii každý den přesně ve stejnou dobu. Den po dni, na minutu přesně. Byl znovu odsouzen jak žádala žaloba.

Po převozu k výkonu trestu byl na uvítanou ve vězení surově zmlácen do bezvědomí. Když mu bylo odmítnuto ošetření, zahájil protestní hladovku a odmítl pracovat, načež byl obžalován z maření výkonu úředního rozhodnutí. Na vozíčku ho přivezli k soudkyni, která uvěřila tvrzení vězeňského lékaře o jeho dobrém zdravotním stavu a vyměřila mu pět měsíců nepodmíněně. Svědecké výpovědi spoluvězňů uvádí, že byl jednoduše dozorci ubit k smrti dřív, než mohl rozsudek nabýt právní moci. Komunismus byl bití vždycky, i v době, kdy režimu zbývalo do konce vlády už jen pár měsíců, 26. dubna 1988.

Autory petice, kladoucí vinu za jeho smrt, kterou podepsalo 271 statečných, odměnila rudá moc vězením, z něhož se dostali až v době, kdy už na Václaváku bylo odcinkáno klíči.

Posametová justice sice zrušila komunistické rozsudky, ale neshledala žádnou chybu v jednání těch, kteří nesporně nesou vinu za jeho smrt. Návrh na jeho posmrtné vyznamenání zabrzdila v parlamentu ODS spolu s KSČM z toho důvodu, že jeho jméno bylo na Cibulkových seznamech. Jenže v evidenci ministerstva vnitra byla doposud nalezena jen informace, že sice byl veden ve svazcích StB pod číslem 15489, ale jako nepřátelská osoba. Jeho svazek však byl zničen. Neví se kdy a neví se kým. Není těžké odhadnout proč.

Na zdi královéhradeckého krajského úřadu, je na pamětní desce kromě jeho dat uvedeno:
"PAVEL WONKA, oběť komunistického násilí".

Čest jeho památce.

Pavel Zvěřina

související texty:

Pavel Wonka

www.wonka.wz.cz

Charta 77

KSČ

úvodní strana části

autor textu: Pavel Zvěřina