Vladimír Brabec (Jan Zeman)

Ještě předtím, než jsem začal pracovat na majoru Zemanovi, tedy v roce 1972, jsem dělal jednu inscenaci s válečnou tematikou, kterou dle tehdejších zvyklostí produkovala Hlavní redakce armády, brannosti a bezpečnosti. Hru napsal Miloslav Broumský. Nejednalo se o žádné veledílo, nicméně některé lidi zaujalo především díky tomu, že jsem tam musel sehrát značné věkové rozpětí.

Inscenaci jsme natáčeli někde na Plzeňsku. Kameramanem byl Saša Rašilov, který za mnou jednoho dne přišel a říká: "Hele Láďo, tahle redakce bude dělat nějaký seriál a chtějí si tě na tomhle vyzkoušet, jestli bys odpovídal jejich představám."

Tady je důležité říci jednu velmi podstatnou věc, neboť seriál měl mít původně pouze deset dílů. Proto jsou pod prvními scénáři a náměty podepsáni lidé jako Šikl, kteří se již pak v žádném dalším dílu neobjevili.

Po Sašovi za mnou časem přišel hlavní dramaturg zmiňované redakce Jiří Procházka, velmi zkušený profesionál a výborný chlap, který byl zplnomocněn mě vyzvat ke spolupráci. Vzhledem k tomu, že se jednalo o krásné detektivky, jsem na nabídku hrát Jana Zemana přistoupil.

Rudolf Jelínek (Jiří Hradec)

Svého času jsem bral a dodnes beru roli Jirky Hradce jako velmi zajímavou. Zdálo se mi totiž, že měla velice lidskou dimenzi. Jednalo se o člověka, kterému se líbila hezká děvčata, do toho zvládal několik jazyků a mohl bez problémů vykonávat roli rozvědčíka. Roli jsem také považoval za výzvu ukázat lidem, že jsme schopni zvládnout podobný žánr a do jisté míry se rovnat zahraničním hercům.

Bylo a je evidentní, že seriál měl sloužit jako propagace režimu, měl mimo jiné podporovat jeho ideologii a odhalovat nepřítele. Na toto odhalování nepřátel nakonec režim dojel, protože jich našel hned několik milionů.

Jak jsem již řekl, jednalo se o ideologickou zakázku, nicméně je třeba si uvědomit, že se natáčelo v době, kdy 99,2 % voličů volilo kandidáty Národní fronty, v našich vojenských prostorech byla Sovětská vojska a konec byl v nedohlednu. Roli Hradce jsem tedy bral jako normální práci.

Radoslav Brzobohatý (Pavel Bláha)

Role nadporučíka Bláhy, kterého jsem si zahrál, měla své pozadí. Od roku 1971 jsem měl totiž díky straně a vládě tzv. dištanc, což volně přeloženo znamenalo, že jsem nesměl točit. Mimochodem, dištanc pokračoval i po Zemanovi. Hrál jsem pouze v divadle. Do toho přišel Sequens s nabídkou dělat v Zemanovi. Samozřejmě, že jsem to vzal, navíc se jednalo o mou parketu. Posléze jsem se dozvěděl, že jsem mohl hrát také proto, že se za mě Sequens a další čtyři lidé zaručili.

Nabídka Sequense mě tedy překvapila, nicméně dnes si říkám, že on jakožto výsostný profesionál, který chtěl odvést vždy špičkový výkon, neměl ani moc na výběr. Kromě toho, že mě znal z, dle mého názoru, vynikajícího filmu Atentát, hrál jsem v jeho snímku Pěnička a Paraplíčko, věděl, že bude potřebovat někoho, kdo se bude umět prát, skákat na letadlo, svlékat se. A tak možná neměl jinou možnost.

Samozřejmě, že jsou věci, které se mi na Zemanovi nelíbily. Třeba díly kolem roku 1968. Na druhé straně si i dnes myslím, že k jejich natáčení Juru Sequense nějakým způsobem donutili.

Petr Štěpánek (básník Pavel Daneš)

K natáčení dvou příběhů jsem byl přizván, řekl bych, standardním způsobem. Byl jsem osloven produkcí, tuším asistentem produkčního pana Císaře, a dostal se mi do rukou scénář, který jsem považoval za velmi zajímavý.

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nabídku akceptoval okamžitě, nakonec však - jako snad v případě většiny herců - logicky převážila touha po zajímavé práci. Nejsem typem člověka, který by role stavěl do politických rovin. I teď s odstupem času, mohu říci, že se jednalo o kvalitní scénář a bylo co hrát.

Postava básníka Daneše, tedy bohéma, který žije na plné pecky a to takovým způsobem, že je nezkrotitelný nikým, dokonce ani sám sebou, přece zajímavá je. Po prvních odvysíláních těchto částí jsem se setkával s názorem, že jméno Daneš bylo pro mnoho lidí jakýmsi symbolem odporu proti tomu, co se v té době dělo.

Jiří Sequens (režisér)

Tím víc mne mrzí, že se dnes u některých lidí setkávám s podivuhodnou neláskou k vlastnímu společnému dítěti, projevovanou přehlasitým bušením se v prsa. A tak mě napadá, koho a kdy vlastně tito spolupracovníci na Zemanovi klamali - sebe i ostatní? Tenkrát, nebo dnes?

(Haló noviny, 1. 5. 1992)

Jaroslava Obermaierová
(Blanka Svobodová-Mutlová-Zemanová)

Role Blanky mi byla nabídnuta panem režisérem Sequensem zřejmě z toho důvodu, že jsem se hodila jako určitý typ kladné hrdinky, které jsem v mládí dost často hrávala.

Jak dalece je seriál problematický, hlavně v politickém smyslu slova, to nechť posoudí jiní. Například historikové. Herec prostě hraje roli, která mu byla nabídnuta a snaží se ji zahrát co nejlépe. Považuji za štěstí, že jsem se mohla setkat při této práci jak s výborným režisérem, tak s výbornými herci - Brabcem, Willigem, Větrovcem, Mrkvičkou a řadou dalších.

Možná byla moje role napsaná poněkud schematicky, možná měla i ode mne řadu chyb. Hrála jsem později řadu lépe napsaných rolí, ale důležitá pro mne jako pro začínající herečku, byla velice.

Ivana Andrlová (Liduška Zemanová)

V době, kdy jsem byla oslovena režisérem Sequensem, abych hrála v posledních deseti dílech dceru hlavního hrdiny, tedy majora Zemana, jsem si myslela, že se jedná o zázrak. Bylo mi totiž sedmnáct let, studovala jsem druhý ročník konzervatoře a přišla nabídka od člověka, který byl ve své branži považován za špičku.

Pravda, někdo může namítnout, že jsem věděla, že se bude jednat o posledních deset dílů, bude se probírat osmašedesátý... Jenže v té době mohl stěží někdo tušit, že se za dvacet let bude točit například Přítelkyně z domu smutku (román Evy Kantůrkové, režim ji zakázal publikovat - pozn. DR). Proto byl pro mne Zeman skvělou příležitostí. Proto by mi přišlo nepatřičné, kdybych teď měla hovořit v tom smyslu, že jsem si to měla rozmyslet. Nic jsem si nerozmýšlela, vzala jsem to hned.

Renata Doleželová (Lída Brůhová-Zemanová)

V roce 1973 jsem dělala s režisérem Vávrou Osvobození a s Rudou Jelínkem, který tam také hrál, jsem se zastavila na Barrandově v produkci. Tam nám řekli, že se připravuje seriál, největší v dějinách kinematografie, každý rok bude věnován jednomu případu. V duchu jsem si říkala, že mám angažmá v Ostravě, takže bude složité dojíždět. Přesto se mi z produkce ozvali s tím, jestli bych nechtěla hrát jakousi Lídu Brůhovou.

Dnes se směji tomu, když se seriálu podsouvají různé politické významy. Pokud vím, tak to tak nikdo nebral, seriál hýbal filmovým světem, na Barrandově se stavěly skvělé ateliéry. Kromě toho všichni, kdo v Zemanovi hráli, patřili mezi špičkové herce a dialogy, které musely řešit jisté situace a bdělo nad nimi ministerstvo vnitra, byly udělány velmi chytře. Také proto nemůžu na nikoho ukázat, že byl angažován pouze díky své stranické příslušnosti.

Nikdy jsem nelitovala, že jsem v seriálu účinkovala.

Jiří Procházka (dramaturg)

V armádní redakci vytvářeli tehdy cyklus Pachatel neznámý. Schematicky a mizerně. Navrhoval jsem jednotlivé příběhy zdramatizovat, udělat z nich povídky. Začali jsme nad tím dumat spolu s Leošem Jirsákem. Sice neuměl psát, zato znal stovky historek a případů. Jednou říká: 'Mohli bychom udělat sérii mírně inscenovaných autentických detektivek, tak po dvaceti minutách.' Hezký nápad, ale to nám nepovolí, namítám. My musíme přijít s velkým falcem! Sepíšeme závazek, že těch detektivek k 30. výročí osvobození uděláme třicet. Možná to sežerou a dají na to prachy. Nazvali jsme je Třicet případů majora X. Vedení televize i ministerstvo vnitra posléze tento závazek skutečně přijaly. Přiklepli to pak i na ÚV.

(Rudé právo 18. 1. 1992)

Jaromír Obzina (federální ministr vnitra 1973-1983)

Po informaci plukovníka Kováře požádal o přijetí režisér Jiří Sequens. Jednání s ním bylo velmi věcné a přátelské. V názorech jsme byli zcela jednotni. K jeho přímému dotazu, co očekávám od naší spolupráce jsem vyjádřil jediné přání: aby se seriál povedl a hlavně, aby byl na vysoké profesionální úrovni, čehož je pro mne osoba režiséra zárukou.

Bylo to jediné osobní jednání s režisérem na počátku práce. Jinak jsme se setkávali s režisérem na předpromítání hotových dílů s herci a herečkami, kteří v nich hráli. Tato setkání byla velmi přátelská a příjemná, věcná a upřímná. Tiskový odbor FMV byl jediným pracovištěm Federálního ministerstva vnitra, které s realizačním pracovištěm spolupracovalo.

(Major Zeman trochu jinak, Futura 2000)

30 případů majora Zemana - úvodní strana

cyklus Kde je pravda? - úvodní strana

ideologická propaganda v Čs. televizi - úvodní strana

ideologická propaganda - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička