|
Vinárna Klášterní sklep
Salaba:
Ten dopis mám tady. Chcete ho hned nebo až venku?
Holan:
Venku, samozřejmě. Řekněte mu, že končím. Vedu přesné účty, ať nezapomíná. Dal jsem na konto do banky už o šest tisíc víc, než mi dohromady půjčil.
Salaba:
Co říkáte?
Holan:
Abyste mu vyřídil, že končím.
Salaba:
Řekněte mu to sám. Budete mít k tomu příležitost. Vzkazuje, abyste se objevil ve White Lines nejpozději do týdne. Potřebuje s vámi osobně mluvit. Máte sdělit telegraficky z Frankfurtu datum příletu.
Holan:
Nikam nepoletím. Za dva měsíce v Západním Německu končím a ve White Lines se už nehodlám objevit. Nikdy.
Salaba:
Jó, můj milej zlatej Holánku. Až si doma přečtete ten dopis, co mám pro vás tady, poznáte, že je to jen kopie pro vaši informaci. Originál mám jinde a musím ho poslat, kdybyste se White Lines nehodlal objevit.
Bohužel, příteli, musím. Pan Hackl mi dokonce přikázal, abych si ten interesantní dopis přečetl. Máte smůlu. Jisté úřady by jeho obsah nesmírně zajímal.
Holan:
Co je v tom dopise?
Salaba:
Všechno o tom, jak vzniklo bankovní konto, na které přispíváte. A pravá jména těch, kteří z něho mají užitek. Nežijou si teď zrovna nejlíp. A vy jste dost z nich osobně a sprostě vyřídil, když jste se v televizi šplhal nahoru. Teď tedy trochu vazbička, nemyslíte?
|
