|
Krycí byt státní policie I.
Kalina (čte):
Žádám o naléhavý osobní styk. Věc: White Lines. Spěchá. Setkání pátek mezi šestou a sedmou, stanice U-Bahn Korrenstrasse v západním Berlíně. Poznávací znamení: melodie Stardust.
Žitný:
Zase White Lines.
Kalina:
Kdy začíná ten kriminalistický kongres v Berlíně?
Zeman:
Ve středu.
Kalina:
A jedeš kdy?
Zeman:
Zítra, Vindobonou ve 14.30 z Hlavního.
Kalina:
Taky ti nejde z hlavy to heslo: White Lines?
Žitný:
Nejenom mně. Je ho plná Evropa. Totéž hlášení máme z Londýna, Bruselu, z Bernu.
Zeman:
Nějaká nová akce?
Kalina:
Bezpochyby! Něco proti nám chystají. White Lines - bílé linky - to je jen krycí heslo. Ale co je za ním a odkud ta rána přijde?
Žitný:
Třeba je tahle schůzka klíč.
Kalina:
Nebo taky past! Stardust se dosud zásadně vyhýbal osobnímu styku. Buďto chce něco předat, ale je také možné, že ho odhalili a tohle je léčka. Pošlu chlapa na schůzku a pošlu ho na smrt. Kdo si to má vzít na svědomí?
Zeman:
V pátek večer máme na programu Varieté Friedrichstadtpalast. Tam bych snad nemusel, na nějakou hopsandu.
Kalina:
Nech si ty poznámky. Ty jako kriminalista nemáš s tímhle co dělat.
Zeman:
Promiň. Pak ovšem nechápu, proč jste mě sem zvali?
Žitný:
Jako prostředníka. Spolehlivého nad jiné. Souhlasíš? Ve čtvrtek v 15.30 přiletí na Schönfeldské letiště mašina z Kodaně a v ní někdo, kdo se zhroutí radostí až tě uvidí.
Zeman:
Opravdu? Toho rošťáka si rád podám. Co budu v Berlíně dělat?
Kalina:
Půjde v pátek na schůzku se Stardustem. A ty ho budeš informovat přesně podle našich instrukcí. Teď se posaď, mlč a dobře poslouchej.
|
