|
V Čadkově vile
předseda ONV Brunclík:
To je strašné! Jak jsme si klidně a spokojeně žili. Jako jedna rodina. A teď tohle. Mysleli jsme, že se Gottwald neudrží... a zatím? Co budeme dělat?
Kristek:
Co? Půjdem do toho a dáme jim přes držku. Hned a definitivně! Dřív než se zorganizujou.
Brunclík:
Snad byste nechtěl občanskou válku? To je přece hrůza, aby pro politiku tekla krev, pane štábní kapitáne.
Kristek:
Radši krev, než tohle! A každej se teď musí rozhodnout, na čí straně bude střílet.
Brunclík:
Promiňte, pánové, ale já budu muset na ONV. Pochopte v takové vážné chvíli. Bůhví, co se tam děje.
Čadek:
Jen jestli vás tam ještě pustí. Slyšeli jste, co si Gottwald vymyslel? Akční výbory.
Kristek:
Kolik máte ve fabrice hotových pušek?
Čadek:
Čtyři sta připravených na export i s náboji. Co chcete dělat?
Kristek:
Zmobilizuju ten svůj Svaz brannosti. Shromáždím záložní důstojníky a Sokoly. Čtyři sta pušek na okres, to je slušná palebná síla. A tady hned na hranicích stojí dvě americké divize. Dáte mi ty své flinty, Čadku?
Čadek:
Dám! Sežeňte si ty lidi a přijeďte si s náklaďákem do fabriky. Kdykoliv. Otevřu sklady.
Brunclík:
Nic jsem neslyšel. Pánové, jako předseda ONV, nic jsem... pochopte... radši zmizím.
Kristek:
Dobře, že vypadl. Smrdí strachy, zbabělec.
Čadek (do telefonu)
Ano... čekám... Praha... ministerstvo spravedlnosti...
Kristek:
Vy tam někoho máte?
Čadek:
Mám... v kabinetě ministra... vlastně rovnou... Drtinu.
Tohle je rozhodující střetnutí, kamaráde. Buď a nebo!
|
