| |
V autě
Zeman:
Vy jste v Praze jezdil se sanitkou, že tohle znáte?
Knapp:
Doktor Knapp a sanitka - to je vtip, ne?
Primáře Knappa zvali na koncilia do Berlína, do Drážďan, do Vídně.
Zeman:
Proč jste tedy odešel sem, do Kateřinský Hory?
Knapp:
Copak, výslech?!?
Zeman:
Ne, sám jste začal.
Knapp:
Pošlete si dotaz do Všeobecný nemocnice, jestli jste to ještě neudělal. Tam vám to všecko vysypou. Zanedbání povinné lékařské péče, jak se tomu učeně říká. Neboli, neboli vožralýmu operatérovi, kdysi se zlatejma ručičkama, který se mu netřásly ani když operoval nejslavnější politický pupky po celý Evropě, pane.
Pamatujete se na 14. únor v 45. roce?
Zeman:
Slyšel jsem o tom. Nálet na Prahu.
Knapp:
To dopoledne v 11 hodin v mým baráku zahynula má žena s oběma dětma. Klukovi bylo jedenáct, holce osmnáct.
Takže, když chcete vědět, vážený, jak jsem se vobjevil v Kateřinský Hoře, tak vás musím upozornit, že vožralýho chirurga se nikdy nikdo neptá na datum, kdy to vlastně začalo. Prostě chlastá, no, konec slávy. Vyřízená kapacita, která už ani nemůže operovat slepák, jak se jí třesou pracky.
Tak tady jsem, prosím a peleším se s ošetřovatelkou, o který vím, že je potvora, že má milence, s kterým mě stejně jednou zahne. A proto mě právě vy lezete na nervy s tím svým smyslem pro pořádek, pro disciplínu a pro jakousi světskou spravedlnost. A proto já na vás tak štěkám.
Povedená historka, co? Můžete ji klidně dávat k dobru na cimře, až vás jednou udělaj velitelem většího rajónu, než je tahleta zakopaná díra.
Zeman:
Ne, nic nebudu dávat k dobru. Já vám rozumím doktore. Ale stejně, děkuju vám za důvěru.
Knapp:
Rádo se stalo.
|
