Odsun Němců z českého pohraničí byl největší poválečnou vnitrostátní proměnou v Československu.

První náčrty tohoto řešení se objevily v českém exilu i domácím odboji již po Mnichovu. V prosinci 1943 byly tyto ideje oficiálně formulovány vyhlášením projektu národního státu Čechů a Slováků s vystěhováním části německé menšiny.

Myšlenku odsunu podpořily obě západní velmoci (USA a Velká Británie) i SSSR.

Divoké odsuny

Rozhodnutí postupimské konference ze srpna 1945, které potvrdilo odsun občanů německé národnosti z ČSR, však předcházela fáze tzv. divokého odsunu, charakterizovaná živelným vyháněním nebo vynuceným útěkem a provázená násilnými akty: protiněmecká nenávist, vyvolaná útiskem za protektorátu, se vybíjela excesy, postihující německé obyvatelstvo bez rozdílu, přičemž byly často překročeny všechny míry slušného lidského chování.

Největší exces tohoto druhu byl zaznamenán v Ústí nad Labem, kde po výbuchu továrny na munici v Krásném Březně (31. července 1945), z něhož byli obviněni Němci, došlo k brutálním represím proti místním Němcům.

Podobně brutálně a nelidsky se zachovali členové popravčí čety v Horních Moštěnicích, kteří zde v noci z 18. na 19. června 1945 postříleli 265 Němců včetně 74 dětí. Početně největší pak byl "pochod hrůzy" brněnských Němců do Rakouska, jehož se byly nuceny zúčastnit tisíce osob.

Čs. vláda o této vlně zvůle zvláště v pohraničí věděla a byla na ni kriticky upozorňována částí domácí i mezinárodní veřejnosti. Přesto chtěla co nejdříve uskutečnit svůj plán: rychlý odsun co největšího počtu Němců.

Organizovaný odsun

Předsednictvo československé vlády schválilo podrobnou směrnici k soustavnému provádění odsunu 14. prosince 1945. Vlastní transfer byl zahájen 25. ledna 1946 a v podstatě ukončen 24. října 1946.

V první polovině roku 1947 však bylo dodatečně odsunuto ještě 80 000 osob. Statistiky uvádějí, že do této doby Československo opustilo 2 916 000 osob německé národnosti.

Neodsunutí Němci

Po oficiálně oznámeném ukončení odsunu 24. října 1946 zůstalo v Československu 239 911 osob německé národnosti. V dalších třech letech se jejich počet zmenšoval dodatečným odsunem.

Koncem roku 1947 jich bylo jen 196 000, k 15. červnu 1949 kolem 177 000, v roce 1950 statistika uváděla 165 117 Němců, tedy 1,3 % celkového počtu obyvatelstva, z toho na Slovensku žilo 5 179 Němců.

Mezi nimi byli většinou specialisté a dělníci v průmyslu, kteří byli pokládáni za nepostradatelné.

Druhou nejsilnější skupinu tvořili občané německé národnosti ve smíšených manželstvích. Postupně docházelo k jejich přesunu z pohraničí do vnitrozemí.

ukázky ze scénáře:

Wolf uděluje Zemanovi lekci z historie

díly seriálu:

01. Smrt u jezera

02. Vyznavači ohně

03. Loupež sladkého "I"

další odkazy:

autoři a herecké obsazení dílu

jak to bylo ve skutečnosti

30 případů majora Zemana - úvodní strana

cyklus Kde je pravda? - úvodní strana

ideologická propaganda v Čs. televizi - úvodní strana

ideologická propaganda - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička