Od jara 1949 dochází v koncepci církevní politiky ke zlomu. Komunistické vedení rozhodlo o nové linii.

Podřízení církve mělo být dosaženo nikoli dohodou s církevními hodnostáři, ale bojem proti nim. Měla být vytvořena tzv. "národní církev" - oddělená od Vatikánu a plně podléhající státu.

Pro naplnění první etapy koncepce likvidace církve byla přijata série politických a administrativních opatření, které měla vytvořit předpoklady k rozkolu uvnitř církve - postavit věřící a nižší klérus proti vysokým hodnostářům:

• byl likvidován písemný styk biskupů s kněžími,



• aktivita církve byla omezena na obřady v kostele (ke všem shromážděním mimo kostel a pořádání církevních sbírek musel kněz žádat o povolení okresní úřad,



• byl úplně zastaven periodický tisk církve.

tzv. "Katolická akce" a její následný krach

Politicky nejvýznamnější bylo rozhodnutí o organizování tzv. obrodného hnutí katolíků. Za tímto účelem vznikla "Katolická akce", jejíž zřízení se stalo významným mezníkem ve vztahu mezi církví a státem

Bezprostředně po jejím ustanovení se konaly krajské a okresní konference "věřících" na nichž byly tvořeny krajské a okresní výbory.

Hlavním úkolem akce měl být tlak věřících na hierarchii v rámci církve - vyvolat rozkol uvnitř církve, a zároveň měla fungovat jako státem uznávaný mluvčí církve, s nímž budou úřady jednat.

reakce komunistů na krach katolické akce

byla ofenzivní. Začali navštěvovat kostely (!), kde sledovali obsah kázání a referovali o jeho obsahu. Vyvolávali incidenty při bohoslužbách, které poskytovaly záminku k pronásledování kněží.

Exkomunikační dekret

byl vydán v Římě 20. června. Vztahoval se "na státem založenou Katolickou akci v Československu…."
Vatikán tímto okamžikem přestal uznávat katolickou akci jako oficiální součást církve.

Reakce komunistické vlády
byla okamžitá. Hned dalšího dne (21.června) československá vláda oficiálně oznámila, že

PŘEBÍRÁ VYŘEŠENÍ CÍRKEVNÍ A NÁBOŽENSKÉ OTÁZKY DO SVÝCH RUKOU.

[ma]