Zprávy o tom, že tankové jednotky prolomily hraniční závory, dorazily do Liberce pět minut po půlnoci. Jeden proud sovětské armády dislokované v NDR mířil od východoněmeckého Zittau přes hraniční město Hrádek nad Nisou, druhý z Polska přes Nové Město pod Smrkem. Na našem území se spojily a zamířily k Liberci. Krátce poté začala přes ještědské sedlo velmi nízko přelétávat vojenská dopravní letadla a bombardéry.

O půl hodiny později už Libercem otřásaly motory tanků, obrněných transportérů, nákladních a osobních automobilů, tahačů děl, ženijní a doprovodné vojenské techniky v plné bojové pohotovosti. Jejich cesta vedla kolem Divadla F. X. Šaldy, hlavní pošty a radnice přes náměstí Bojovníků za mír (dnes Náměstí dr. Edvarda Beneše) směrem na Prahu. Liberec se začal probouzet a v ulicích se objevovali rozespalí lidé.

První střelba

K prvnímu střetu obyvatel s okupanty došlo v místech mezi divadlem a zadním traktem radnice v 03.13 hodin. Na střechu projíždějící Volhy dopadly kusy prken. Vůz zpomalil, na obou stranách se otevřely zadní dveře a dva civilisté ve vojenských pláštích vypálili dvě dlouhé dávky ze samopalu. Střely se hvízdavě odrazily od dlažby. Poté Volha zrychlila a splynula s vojenským proudem. Na chodníku zůstal ležet dvacetiletý mládenec Miroslav Vlček. Kulka ho zasáhla do hlavy. Své těžké zranění naštěstí přežil.

Nad ránem se v místech, kudy projíždí vojenská kolona, srocují už stovky lidí. Svůj odpor vyjadřují gesty, hrozí pěstmi, pláčou a rozhořčeně křičí na vojáky. Někteří začnou po okupantech házet kameny a kusy stavebního materiálu, který se nachází u pošty a radnice, jež jsou pod lešením a v rekonstrukci.

Druhý střet

Další, už vážnější, incident se odehrál u náměstí Bojovníků za mír v 06.05 hodin. Ze zábradlí oddělujícího chodník od jízdní dráhy dvacetiletý mladík hodil kus prkna po přijíždějícím tanku. Přitom křičel a hrozil pěstmi jako ostatní, kteří lemovali chodník. Řidič tanku strhnul řízení, naboural do zábradlí a tank mladíka chvíli vlekl po dlažbě. Mladíka odvezli se zlomenou pravou nohu, roztříštěnou pánevní kostí, zhmožděným hrudníkem a tržnými ranami po celém těle. Léčení trvalo čtyři měsíce. Spolu s ním do nemocnice odvezli osmnáctiletou dívku s pěti zlomenými žebry.

První mrtví

K nejvážnějšímu střetu s vojáky došlo v 07.15 hodin opět v prostoru boční strany radnice, kudy projížděl gazík plně obsazený vojáky se samopaly. Z lešení, obestavujícího radnici, na vojenský vůz dopadlo prkno. Navíc z chodníku plného lidí přilétly do otevřeného okna gazíku kusy heraklitu, které zasáhly řidiče.

Gazík rychle zmizel, ale za chvíli se objevil v doprovodu obrněných vozů a nákladních aut. Na místě napadení gazík zastavil, vyskákali z něj dva vojáci a dlouhými dávkami začali střílet ze samopalu do vzduchu. Ostatní vojáci vzápětí spustili šílenou palbu ze samopalů, z kulometů na věžích tanků i z nákladních automobilů. Jeden z tanků namířil svou dávku k bočnímu vchodu radnice, kde se lidé před střelbou schovávali.

Střelba trvala pouhé tři minuty, jejím výsledkem byly čtyři oběti a desítky raněných.

Oběti

Zdeňka Dragouna kulka zasáhla ve chvíli, kdy chtěl projíždějící vojska vyfotit. Zemřel při převozu do nemocnice na průstřel hrudníku a vykrvácení. Jindřich Kuliš zemřel v nemocnici v důsledku průstřelu hrudníku a břicha a vykrvácení. Josef Fialka vyšel před dům v pyžamu a pantoflích podívat se, co se děje. Zemřel na následky průstřelu břicha a vykrvácení. Rudolf Starý byl zasažen nejspíše odraženou střelou do plic, která způsobila vykrvácení.

Smrtelnému zranění podlehla po dvou dnech i Eva Livečková, která byla postřelena u pošty. Střelu do hrudníku nepřežil také Stanislav Veselý, který skonal 24. srpna.

Sanitky nestačily odvážet raněné do nemocnice, a tak pomáhali i dobrovolníci se svými auty.

Tank v podloubí

V 11.00 hodin se městem ještě stále valily tanky. V poledne jeden z nich vybočil ze své dráhy vedoucí přes náměstí Bojovníků za mír a narazil do podloubí u hotelu Radnice. Sesuté zdivo z prvního patra dvou domů zavalilo stojící lidi.

Řidič vojenské cisterny, jedoucí za bourajícím tankem, při vyhýbání místu nehody, nezvládl manévr a přimáčkl na sloup podloubí Bohumila Kobra, který o půl hodiny později zemřel.

To však nebyl incidentu konec. Tank při couvání poškodil několik sanitek. To vyvolalo další rozhořčení obyvatel, a proto velitel tanku zvedl poklop a snažil se lidi zastrašit střelbou z pistole do vzduchu.

Příslušníkům VB se podařilo na čas odklonit vojenskou kolonu a požárníci a dobrovolníci začali ze závalu vyprošťovat zraněné. Z trosek také vyprostili už mrtvého Miroslava Čížka. Zával rozdrtil obě nohy i Vincenci Březinovi, který o měsíc později zemřel v nemocnici na zánět plic.

Průběh nehody zdokumentoval fotograf Fotocentrály, která sídlila přes námětí naproti zřícenému domu. Snímky byly rychle rozmnoženy a rozšířeny nejen po Liberci, ale i po celé republice. Některé dokonce oběhly i svět.

O této nehodě v době normalizace napíše jeden z novinářů, že sovětský tank uklouzl na tramvajové koleji kvůli vodě, kterou "přičinlivá paní" z druhého patra nabouraného domu vylévala na projíždějící tanky. Oficiální výklad srpnových události také tvrdil, že do průzoru tanku někdo nalil vodu, řidič leknutím pohnul řídící pákou a narazil.

Do nemocnice bylo 21. srpna ve dvou vlnách (ráno a odpoledne) přivezeno 45 zraněných a 4 mrtví, z toho 12 lidí bylo zraněno velmi těžce, 15 těžce a 18 lehce.

Na místech, kde se tragédie odehrály vyrostly improvizované pomníčky s desítkami květin a hořících svíc. U hlavní stěny liberecké radnice občané vytvořili jednoduchý katafalk se jmény obětí. U katafalku mladí lidé drželi čestnou stráž s černými prapory a státní vlajkou v rukou.

"21. srpna ve 14.00 ´Vysílač Hradec Králové´ oznámil: Při vstupu okupantů do Liberce bylo 6 lidí zabito a 17 zraněno. Tyto zprávy byly zlostnými výmysly, které měly za účel vyvolat u prostých občanů nenávist ke spojeneckým vojskům".

(Bílá kniha, str. 133)

Rozhořčení a odpor

Kolem poledne dosáhlo rozhořčení obyvatel vrcholu. Odpor k projíždějícím jednotkám rostl a chvílemi přerůstal v manifestaci. Všude byla bojovná atmosféra, která přebíjela strach.

Na stožárech před radnicí zavlála československá vlajka na půl žerdi a černý prapor. Černý prapor je také vyvěšen na nejvyšší věž radnice. Po městě se objevila hesla: "Iditě domoj!", "Eto vaše dělo!", "Pryč s okupanty, my chceme svobodu!", "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!" a mnoho dalších.

Lidé dychtili po zprávách a informacích, šířily se ovšem také dezinformace a fámy. Proto bylo zahájeno vysílání libereckého studia Čs. rozhlasu. Po poledni vyšlo první mimořádné vydání libereckého Vpředu.

Další tragická nehoda

Odpoledne v Desné u Jablonce nad Nisou havarovala vojenská cisterna. Narazila do budovy skláren a explodovala. O život přišla 74letá Marie Vodáková a její osmiletá vnučka Dagmar Škavová.

Pohřeb obětí

Se svými oběťmi se liberecká veřejnost rozloučila na dvou pietních obřadech.

První proběhl v sobotu 24. srpna. Na pět tisíc lidí přišlo před liberecké krematorium, kde stálo 7 rakví zahalených státními vlajkami. Byl to státní pohřeb, který připravil městský národní výbor. Jeho průběh vysílalo liberecké studio Československého rozhlasu. Obřadu se účastnili také Václav Havel a Jan Tříska, kteří v té době pobývali v Liberci. Jan Tříska nad rakvemi recitoval Halasovy verše.

Druhý pohřeb se konal v pondělí 26. srpna. Na katafalku před krematoriem byly umístěny dvě velké rakve a jedna malá. Přátelé a další obyvatelé kraje se loučili s osmiletou Dagmar Škávovou a její babičkou Marií Vodákovou a se Stanislavem Veselým. Pohřeb rušil sovětský bombardér, který přelétal nad prostorem pietního aktu.

Sedm pamětních desek

Sedm litinových desek bylo na podzim 1968 nainstalováno na místa, kde zahynulo devět občanů. Šest jich bylo věnováno jednotlivcům a sedmý byl společný pro tři oběti zasypané podloubím.

související texty:

fotogalerie - 21. srpen v ulicích Liberce

21. srpen v ulicích Brna

KSČ

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 160