K obsazení Brna byla vyčleněna část jednotek sovětské vojenské skupiny "Jih", postupující z maďarského Rábu (Györ) směrem na Bratislavu a Břeclav, kde se rozdělila do dvou proudů: silnější směřoval na Znojmo a odtud na Prahu, ten slabší postupoval na Brno a Hradec Králové. Většinu Jihomoravského kraje obsadila sovětská vojska, na Znojemsku byli vojáci bulharské armády a do Prostějova dorazila armáda maďarská.

Začátek okupace

Úplně první okupační jednotky se dostaly do Brna letecky. 20. srpna 1968 ve 21.05 hodin přiletěl na vojenské letiště v Brně-Tuřanech sovětský letoun An-24.

Z letadla vystoupila asi dvacetičlenná skupina osob oblečených do uniforem civilní letecké společnosti Aeroflot. Šlo však o příslušníky sovětské tajné služby KGB a vedl je muž vystupující pod jménem Vasilij V. Kuzněcov. Později vyšlo najevo, že brněnské letiště a jeho okolí velmi dobře znal z nedávno skončeného vojenského cvičení Varšavské smlouvy Šumava.

Nečekaní hosté letištnímu personálu nesdělili důvod svého přistání a ani neuvedli, jak dlouho se chtějí zdržet. Posádka An-24 zůstala v letadle a nevyvíjela žádnou činnost. Pracovníci letiště netušili, že velitel 10. letecké armády generál Josef Kúkel byl v předstihu vyrozuměn svými sovětskými přáteli o chystané invazi, a proto přerušil dovolenou a vrátil se do Brna, aby zajistil přistání výsadku.

Přílet okupantů

Krátce po jedné hodině ráno 21. srpna dostala obsluha kontrolní věže příkaz osvětlit přistávací a naváděcí plochu. Šlo o rozkaz ministra národní obrany Martina Dzúra, vydaného 10. letecké armádě a 7. armádě protivzdušné obrany státu v 00.45 hodin:

"Zakazuji s okamžitou platností vzlet všech letounů bez souhlasu MNO nebo NGŠ (náčelník generálního štábu - pozn. Totalita). Ukládám vám zabezpečit přistání sovětských letounů na letištích Brno a Ruzyně. Shromážděte štáb armády na pracovišti a zabezpečte pevné velení našim vojákům. Zakazuji jakékoli použití zbraně. Nařizuji, aby sovětským vojákům, kteří přišli nebo přijdou na území ČSSR, byla poskytnuta veškerá pomoc. Vyplnění rozkazu hlašte NGŠ do 02:00 hodin 21. 8. 1968."

Další obětí se stal třicetiletý pracovník elektrické údržby lisovny Závodu kuličkových ložisek Viliam Debnár (narozen 1938). Pod dojmem zpráv o probíhající okupaci odjel osobním vozem na podnikovou rekreační chatu ve Třech studních pro svého pětiletého syna. Na zpáteční cestě jej chtěl kolem 16. hodiny v Brně-Líšni zastavit sovětský voják. Viliam Debnár nezareagoval na výzvu ihned a začal brzdit až po několika metrech. Sovětský voják na automobil vypálil dávku ze samopalu, která zasáhla Debnára zezadu do srdce a do plic a na místě jej usmrtila.

Okupant pak ohrožoval střelbou i lidi, kteří přiběhli, aby dítěti pomohli z vozu, později dokonce střílel i na přivolanou sanitku. Více než hodinu musel chlapec zůstat se svým mrtvým otcem v autě. Nakonec se mu podařilo z auta vyběhnout a schovat se v blízké cihelně.

Sovětští vojáci poté vytáhli mrtvé tělo, prohledali celé auto, věci z něho rozházeli po nejbližším okolí, ukradli náprsní tašku s doklady a penězi, klíče od vozu, nářadí a fotoaparát. Odmítli pustit na místo činu přivolanou hlídku VB.

Anna Koudelková-Debnárová, bývalá příslušnice 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky a nositelka několika československých a sovětských vyznamenání za hrdinství v 2. světové válce, chtěla 24. srpna 1968 protestovat u velitele sovětských vojsk v Brně genpor. Ivanova proti bratrově zastřelení a žádat řádné vyšetření jeho smrti. Přes původní slib, daný delegaci Krajského národního výboru den předtím, však generál Koudelkovou nepřijal. Pouze jeden z důstojníků jeho štábu ji tvrdil, že její bratr fotografoval postavení sovětských jednotek, na výzvu hlídky k zastavení nereagoval a chtěl ujet. Střelba byla proto oprávněná a voják prý mířil na pneumatiky.

22. srpna 1968

Druhého dne okupace pokračovaly protesty obyvatel Brna s neztenčenou silou. Na mnoha místech se objevila stanoviště s podpisovými archy, vyjadřující odpor proti okupaci. Na ulicích se prodávaly trikolóry a černé stužky. Výkladní skříně, zdi budov, tramvaje i autobusy v celém městě byly polepeny stovkami plakátů, hesel a transparentů, vyzývajících okupanty k odchodu.

Terčem zloby se stala prodejna Sovětské knihy, z níž lidé strhli neónový nápis a místo něj vyvěsili černé prapory. Ty vlály i na dalších domech náměstí Svobody nebo na hotelu Continental.

Stažení vojsk z centra

Zástupcům národního výboru se podařilo 23. srpna 1968 po jednání se sovětským velením dosáhnout dílčí dohody o postupném stažení vojenské techniky z centra města. Sovětští vojáci měli vyklidit brněnskou redakci a tiskárnu Rudého práva a Rovnosti, měli uvolnit objekty SNB a kasárna. Za to velitel Ivanov požadoval klid a zastavení protisovětské propagandy - to ovšem vedení města nemohlo ovlivnit. Okupační hlídky tedy vyrážely do ulic a strhávaly plakáty a letáky.

Pohřeb obětí

Poslední rozloučení s Josefem Žemličkou proběhlo 26. srpna 1968 v Omicích a mělo silně manifestační průběh. Zúčastnila se jej delegace městského i krajského výboru KSČ. Pohřeb Viliama Debnára proběhl 28. srpna 1968 v brněnském krematoriu jen za účasti rodiny a nejbližších přátel ze zaměstnání.

Jihomoravský krajský výbor KSČ koncem srpna 1968 rozhodl, že navrhne udělit státní vyznamenání těm, kteří byli v průběhu okupace zabiti. Ústřední výbor Československého svazu mládeže udělil Viliamu Debnárovi Čestný odznak Julia Fučíka in memoriam a provedl zápis do Knihy cti.

Další dny okupace

I v dalších dnech docházelo ke střetům se sovětskými vojáky, byli zranění i mrtví. Příčinou nebyla vždy střelba, ale také dopravní nehody, způsobené okupanty. Ve čtvrtek 29. srpna 1968 po 20. hodině kvůli technické závadě zastavil u mostu na Renneské ulici sovětský obrněný transportér. V místě nefungovalo veřejné osvětlení a řidič navíc nezapnul výstražná světla. Do obrněnce ve tmě narazil služební vůz praporčíka VB Karla Chalupy (narozen 1914), který utrpěným zraněním při převozu do nemocnice podlehl. Pohřeb se všemi vojenskými poctami mu byl v brněnském krematoriu vypraven 4. září 1968.

Škody

Podle šetření k 25. srpnu 1968 dosáhly v Brně hmotné škody na veřejných budovách, dopravních komunikacích či veřejných prostranstvích 2.272.000 Kčs. Brněnské podniky ohlásily za tutéž dobu ztrátu ve výrobě 103.556.000 Kčs. Zraněných bylo 14 a 3 oběti.

související texty:

21. srpen v ulicích Liberce

KSČ

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 177