Individuální trupové a korbové značení vozidel nebylo hojné a obvykle bylo spíše skromné. Nejčastěji šlo o čísla v bílé barvě, většinou jedno- nebo dvojmístná, umístěná obvykle pouze na zádi a indikující pozici vozidla v provozní sestavě. Pouze nosiče PLŘS na podvozcích nákladních aut (obvykle ZIL-131 nebo Ural-375) nesly někdy čísla na bocích kabiny řidiče, a to i trojmístná.

Téměř jen na začátku sedmdesátých let bylo možno ojediněle pozorovat i značení jednotlivými písmeny ve čtvercích, opět pouze na zádi vozidel.

Individuální značení nesla v sedmdesátých letech i automobilní rypadla na podvozcích KRAZ-255. Bylo poměrně dlouhé a sestávalo patrně z kódu typu a určení rypadla, teprve závěrečné trojčíslí bylo pořadové. Značení bylo opět umístěno na bocích kabiny řidiče. Tak byla pozorována např. rypadla značená 3-305 AB 69-135 (poznávací značka 41-89 ЧЮ), 3 - 305 AB 69 - 136 (pozn. značka 80-43 СЖ) nebo např. 3-305 AB 69-151 (poznávací značka 02-05 ЕУ).

Podstatně hojnější (i když také ne právě masové) bylo označení příslušnosti vozidel k jednotkám. Z grafických symbolů to začátkem sedmdesátých let byly relativně nejčastěji kružnice s různými jednoduchými obrazci uvnitř (plné malé obloučky nebo trojúhelníčky v různých sestavách), vždy pouze na zádi, nejčastěji na plachtě korby. Později přibyly i čtverce s jednou až čtyřmi tečkami uvnitř, namalované nejčastěji u pravého horního rohu zádě korby (ty se udržely až téměř do odsunu).

Charakteristické bylo však především označení některých stavebních oddílů číslem 320 v kružnici vepsané do přerušovaného podélně postaveného kosočtverce. Výskyt takto značených automobilů (pouze nákladních, často sklápěčů a tahačů) byl poměrně běžný především u Milovic; vždy nesly poznávací značky ze série ОЛ s počátečními dvojčíslími 49 až 51 (od r.1971 změněné na sérii ЧЮ). Daly se pozorovat přibližně do roku 1975.

Ve všech popisovaných případech je řeč o značení bílou barvou na základním zeleném podkladě. Vozidla regulovčíků, značená písmenem K v kruhu (vpředu někdy i přes celou masku motoru) mívala na zádi tento kruh s černou výplní. Čísla v červené barvě patřila mezi nejvzácnější výjimky, číselné nebo grafické značení v jiných barvách nebylo zaznamenáno.

Vzácností naopak nebylo slovní označení určení vozidla - pochopitelně pouze u týlového zabezpečení a u civilního sektoru. To se naopak nejčastěji vyskytovalo vpředu, ať už nad maskou motoru nebo na korbě nad kabinou řidiče.

Takto byly například od konce sedmdesátých let označeny automobily ústřední rozvozové služby (většinou šlo o nákladní automobily řady KAMAZ) s nápisem ЦЕНТРОПОДОВОЗ.

Také dílenské automobily technického zabezpečení vojenských kolon (zpočátku obvykle typ ZIL-157, ve druhé polovině 70. let vystřídaný typem ZIL-131 ve skříňové úpravě) nesly nad kabinou řidiče nápis, tentokrát černým písmem na modrém štítku: ТЕХНИЧЕСКОЕ ЗАКЛЮЧЕНИЕ nebo jenom ТЕХЗАКЛЮЧЕНИЕ. Již v polovině sedmdesátých let byl na těchto vozidlech zaznamenán i pozoruhodný čechismus: ТЕХНИЧЕСКОЕ УЗАМЫКАНИЕ (tento termín se v té době nevyskytoval ani v nejpodrobnějších ruských slovnících, stejně jako slovo "вояки", zaznamenané na tabulce u vjezdu do vojenského objektu v Mladé Boleslavi).

Hojné nákladní automobily pro přepravu osob byly od konce sedmdesátých a ještě spíše od začátku osmdesátých let značeny na zádi žlutým červeně lemovaným štítkem s černým nápisem ЛЮДИ.

Cvičné automobily byly po celou dobu okupace (zejména však v 70. letech) značeny bíle УЧЕБНЫЙ (původně na předním nárazníku), autobusy občas nesly vpředu nápis МАРШРУТНЫЙ, někdy i v jiných barvách než v bílé (např. žlutý, červený s bílým lemováním).

Téměř všechna cisternová vozidla pro přepravu PHM nesla po celé délce obou boků nádrže a často i na zádi bílý nápis ОГНЕПАСНО (nebezpečí ohně).

Pojízdné prodejny (skříňové úpravy aut řady GAZ-51/53), vždy v civilním barevném provedení, nesly v sedmdesátých letech barevné nápisy АВТОЛАВКА.

Vzácnější byla např. technická pohotovost značená ТЕХПОМОЩЬ, vozidla pro přepravu kyslíku s nápisem МЕДКИСЛОРОД (zdravotní kyslík) a další.

Asi v první polovině osmdesátých let dostávala vozidla přepravující nebezpečný náklad (kromě některých cisteren PHM) obdobu mezinárodně standardizované identifikace: oranžové štítky s černým lemováním, umístěné vpředu i vzadu, s označením kódu nebezpečnosti a kódu materiálu. Kódy se však mezinárodními pravidly často neřídily; obsahovaly někdy např. i písmena nebo celá slova v azbuce.

Konečně, vozidla uzavírající kolony (především v době manévrů) byla opatřována i štítky psanými v češtině (černým písmem na žlutém podkladě) s delším textem upozorňujícím na nutnost opatrnosti při předjíždění.

související texty:

značení techniky: značení vozidel po Srpnu 68

značení techniky: o čem vypovídaly poznávací značky

značení techniky: některé konkrétní příklady typických ...

značení techniky: pozdější poznávací značky

značení techniky: další značení

značení techniky: jiné značky a nápisy na vozidlech

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968

okup. vojska Varš. smlouvy po roce 1968 ... - úvodní strana

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Jiří Slouka