Během let přibyly některé další série k základní pětadvacetičlenné sestavě - patrně to bylo už v době, kdy se zapomnělo, že sestava původně vyjadřovala jakýsi kód. Tak se počínajíce rokem 1973 objevily takové série, jako mladoboleslavská lokální ЧУ a turnovská lokální ЧХ - obě s počátečním dvojčíslím od 60; je tudíž důvodné podezření, že obě vznikly nesprávným přečtením nedbale rukou napsaného УУ!

Až v osmdesátých létech byla zaznamenána lokální BE ve Strakonicích, poměrně vzácná ЛЗ (pozorovaná na vozidlech operujících u Milovic) i některé další, jako např. КЗ (velitelská vozidla až z konce osmdesátých let), ИЦ nebo ЕШ. Je zajímavé, že ještě při konečném odsunu na jaře 1991 byl pozorován novotou zářící tahač KAMAZ-431 s poznávací značkou z dosud nezaznamenané série, konkrétně ГК.

Výskyt nových sérií, mírně hojnějších na konci osmdesátých let, naznačuje možnost, že byla vytvořena zcela nová sestava, na niž snad měla být postupně přečíslovávána všechna vozidla, aktuálně pak alespoň vozidla nově dodaná nebo renovovaná. Zavádění nových značek mohlo být spojeno se vznikem zcela nových útvarů a odsunem stávajících. Šlo však asi o výměnu zdlouhavou, která se až do odsunu stačila realizovat jen v zárodku.

Co se dalo podle značek poznat

Některé série poznávacích značek měly celoplošné pokrytí, jiné byly až úzce lokální. Od r. 1969 mezi lokální patřila výhradně milovická série ЧЮ, mladoboleslavská ЯЩ nebo olomoucká ИИ. Naopak velmi široké pokrytí měly takové série, jako ОЛ, РО, КО, ТС, ТТ, УГ, МЗ a další.

Po přečíslování v květnu 1971 byly celoplošně rozšířeny například АЩ, ЕУ, УУ nebo ЖУ, ale také ЧЮ a ИИ; od r. 1973 až do odsunu pak byla jednoznačně nejrozšířenější série УГ následovaná sérií ХД popř. ФВ, ДЩ, КО, ЛЛ, ТС atd. Oproti tomu, po roce 1971 téměř vymizela série PO, předtím jedna z nejhojnějších. Od r. 1973 byla vozidla s těmito poznávacími značkami pozorována jen zcela ojediněle; série byla zřejmě přidělována jako úzce lokální, pravděpodobně u některé posádky na Slovensku.

Méně výrazná byla struktura příslušnosti určitých sérií poznávacích značek k určitým druhům vojska. Pouze bylo možno rozlišit velitelskou sérii, vždy s počátečním dvojčíslím 00. Zpočátku to byla série АЩ, po prvním plošném přečíslování (mezi 15.-20. květnem 1971) pak ЕУ, od začátku května 1973 konečně TC, která jako velitelská vydržela až do roku 1991.

Málo používané lehké výsadkové vozidlo s poznávací značkou ze série НУ. Rozšířenost těchto čísel odpovídá zhruba přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

Již nějaký čas před odsunem však bylo patrno, že nelze určit jedinou velitelskou sérii: vrchní velitel Střední skupiny, který se jako poslední sovětský voják odsouval z československého území, odjížděl v černé volze opatřené opět poznávací značkou 00-01 ЕУ (první velitel, generál Majorov, jezdil od roku 1969 v černé čajce s poznávací značkou 00-01 АЩ, poté změněnou na 00-01 ЕУ; později používali velitelé pouze volhu GAZ-24 s číslem 00-01 TC, zatímco čajka zůstala jako reprezentační vozidlo pod poznávací značkou 00-32 TC). Vozidla užívaná pravděpodobně vrchním velením však na sklonku 80. let nesla i značky z nové série КЗ (opět s počátečním dvojčíslím 00).

Jinou charakteristickou sérií byla v pozdějších letech ВЩ (s počátečním dvojčíslím 40 a výše), od roku 1985 rezervovaná výhradně pro vozidla vojenské automobilní inspekce.

Zásobování mělo původně poznávací značky převážně ze série PO, stavební oddíly ОЛ; po prvním přečíslování dostaly obojí jednotky (a civilní sektor) shodně čísla ze série ЧЮ, od druhého přečíslování v r. 73 až do konečného odsunu nesly sérii УГ (nejhojněji se vyskytující po celé ČSSR). Těmito sériemi však vždy disponovaly i jiné druhy vojska.

Letectvo se v osmdesátých létech vyznačovalo především sériemi ДЩ, ФВ a ХД, na ženijní technice byly hojně pozorovatelné poznávací značky ze série KO. Ani zde však nešlo o jednoznačné přidělení (ХД bylo například i sérií spojařů, ale také zásobování, ФВ dopravních a zásobovacích oddílů).

Výměny značek

Význam dvojího plošného přečíslování vozidel v sedmdesátých létech se už asi nepodaří odhalit. Patrně souvisel se sovětskou "špiónománií" a s pochopením, že by někdo mohl poznávací značky vozidel zaznamenávat a podle nich mj. vypočítat stavy Sovětské armády v ČSSR.

Velkou logiku ovšem nemělo to, že byly ponechány jak stávající série, tak jejich hlavní číselné řady, zároveň se stávajícími exempláři vozidel. Došlo skutečně pouze k přečíslování jako takovému, jehož nejviditelnějším důsledkem bylo, že některé číselné řady se opticky "rozrostly".

Typické příklady: poznávací značky za série ЕУ, do r. 1971 pozorovatelné převážně s počátečními dvojčíslími 00 až 04, byly poté naprosto běžně rozšířeny s počátečními dvojčíslími 00 až 19; podobně např. série УУ vyskytující se původně téměř výhradně s prvním dvojčíslím 60 až 65 pak byla běžně pozorovatelná v rozmezí 60 až 77, přičemž převažovala čísla od 71 výše). Případný pozorovatel-statistik měl tedy, v důsledku rovnoměrnějšího číselného rozptylu, práci spíše ještě mírně usnadněnou. Další přečíslování v květnu 1973 proběhlo opět za použití zcela shodné, věru nepříliš opodstatněné metody.

Výměna poznávacích značek v dalších letech pak už nikdy nebyla uskutečněna jednorázově, ale vždy pouze kontinuálně, v souvislosti s modernizací vozového parku, s redislokací vojsk, v období od r. 1988 i s částečným "odsunem" (ve skutečnosti spíše s restrukturalizací Střední skupiny) vázaným na vstřícná gesta M. Gorbačova.

Celkový početní stav automobilní techniky se měnil zřejmě jen mírně, hrubým výpočtem by vycházel maximální počet na cca 50 000 vozidel kromě těžké techniky. Tomu by odpovídal stav mužstva asi 250 000 osob (při průměrné hodnotě pěti osob na jedno vozidlo, odhadnuté na základě struktury vozového parku). Je však nutno odečíst nejméně 20% osob v civilních složkách. V každém případě se takto vypočítaný stav přibližoval dvěma stům tisíců vojáků a šlo by tedy o vyšší počet, než se dosud obvykle uvádí.

Značení obrněné techniky

Od konce roku 1968 po celé období sovětské okupace sestávalo téměř výhradně z trojmístného věžového čísla; doplňující obrazce kombinované s alfanumerickými kódy (někdy nečitelnými) byly již vzácnou výjimkou, spíše asi pozůstatky z dřívějška.

Nezřídka se však vyskytovala těžká technika (především pásové OT, vyprošťovací vozidla, ale i buldozery) zcela bez jakéhokoli označení (přestože buldozery a stavební stroje někdy také nesly poznávací značky z hlavních sérií, shodné s automobilní technikou).

Zajímavé bylo časté značení obrněných transportérů, pozorovatelné již od začátku roku 1969, které postupně vymizelo zhruba v polovině sedmdesátých let. Šlo o poměrně úzký vertikálně postavený kosočtverec bílé barvy, obvykle předsazený trojmístnému věžovému číslu. Některé vzácně se vyskytující terénní i silniční automobily nesly rovněž tento znak, a to vždy na zádi. Patrně šlo o doprovodná vozidla motostřeleckých jednotek.

Na některých tancích T-55 byl po r. 1970 před věžovým číslem zaznamenán znak shodného tvaru, v němž byla v negativním provedení vykreslena v horní části malá pěticípá hvězda, pod ní písmeno Ш. Většina tanků však nesla pouze třímístné věžové číslo, bez dalšího značení.

související texty:

značení techniky: značení vozidel po Srpnu 68

značení techniky: o čem vypovídaly poznávací značky

značení techniky: některé konkrétní příklady typických ...

značení techniky: pozdější poznávací značky

značení techniky: další značení

značení techniky: jiné značky a nápisy na vozidlech

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968

okup. vojska Varš. smlouvy po roce 1968 ... - úvodní strana

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Jiří Slouka