www.TOTALITA.cz

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byl ustanoven 27. dubna 1978 sedmnácti československými občany. Jeho úkolem bylo v duchu poslání Charty 77 sledovat případy osob, které byly v ČSSR trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení, nebo které se staly oběťmi policejní či justiční svévole. Zabýval se i jinými případy nespravedlivého stíhání, zvláště tam, kde se nepřímo týkaly jeho hlavního zaměření.


VONS obhajoval v letech 1978-1989 stovky našich občanů i cizinců, kteří se stali oběťmi nespravedlivého stíhání, činil tak ve smyslu československých zákonů a mezinárodních paktů o lidských právech. O těchto případech vydal do konce roku 1989 (za skoro dvanáct let) 1120 sdělení, která zveřejňoval a zasílal čs. státním orgánům; sdělení byla též předávána světovým tiskovým agenturám (Reuters, AFP, DPA). Jednalo se však pouze o zlomek případů porušování zákonnosti v ČSSR, protože kvůli obavě z vystupňování perzekuce přivoláním pozornosti, VONS jednal pouze po tom, co byl informován a také se nezabýval případy z období před svým vznikem.


Snahou VONS bylo seznamovat s těmito případy veřejnost i úřady a postiženým podle možnosti pomáhat. Sdělení vydávaná k jednotlivým případům uváděla (tak jak je to uvedeno např. ve výzvě sdělení č. 400) informace o tom kdo byl trestně stíhán, odkdy a za co, kdo ho odsoudil, ale i další důležité související informace - v jakých podmínkách se nachází dotyčný i jeho rodina, kde je vězněn, adresy věznic atd. VONS pracoval zcela otevřeně, sdělení byla doprovázena plnými jmény a adresami členů.


Pokud možno, byly oznámené případy, při jejichž adopci platilo právo veta, sledovány od začátku do konce. Pro vězně i jejich rodiny měla tato solidární činnost ohromný význam - věděli, že nebyli zapomenuti, že na ně někdo myslí, cítí s nimi a snaží se jim pomoci. Mezinárodní publicita byla zvláště důležitá pro tzv. "obyčejné lidi" doposud světu neznámé, u nichž se totalitní režim nerozpakoval uplatnit nejtvrdších postihů - v obavách před mezinárodním veřejným míněním se státní orgány patrně přece jen poněkud kontrolovaly.


V prosinci 1979 se VONS stal členskou ligou FIDH, Mezinárodní organizace pro lidská práva, která se podílí na práci OSN jako její přidružená nevládní organizace s konzultativním statutem. Jako členská liga FIDH užíval VONS rovněž označení Československá liga pro lidská práva. FIDH zvolila v listopadu 1984 (a podruhé v prosinci 1986) člena VONS Ladislava Lise svým místopředsedou (viceprezidentem) a pověřila jej mj. i zastupováním svých zájmů u orgánů OSN ve Vídni.

Členové VONS byli většinou take signatáři Charty, ale zatímco Charta 77 byla ve skutečnosti snahou o otevřené demokratické fórum o problémech společnosti, VONS přímo poukazoval na konkrétní případy porušování zákonů mocenskými složkami komunistického systému, záměry a metody policejní, justiční a vězeňské správy. Postih členů VONS byl proto zřetelně tvrdší.


V roce 1979 bylo jedenáct (Otka Bednářová, Václav Benda, Jarmila Bělíková, Albert Černý, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Ladislav Lis, Václav Malý, Jiří Němec, Dana Němcová, Petr Uhl) z tehdejších 21 členů zatčeno, pět z nich (Uhl, Havel, Benda, Bednářová a Dienstbier) bylo odsouzeno nepodmíněně na 3 až 5 let, Němcová byla odsouzena podmíněným trestem, ostatní byli po půl roce bez soudu propuštěni. Tato vlna zatýkání byla pro Československo velkou mezinárodní ostudou.


Na zatýkáním uprázdněná místa vzápětí nastoupili další. To bylo pro režim nemilým překvapením, snad až šokem, perzekuce ale pokračovaly. Ba co víc, mnozí byli postihováni jako recidivisté (co na tom, že v oblasti boje za lidská a občanská práva) a jejich další tresty byly o to tvrdší.


Od roku 1980 byl recidivista Rudolf Battěk nucen strávit 5,5 roku ve vězení. Petr Cibulka vyfasoval ke svému trestu 6 měsíců (zvýšených po odvolání prokurátorem na 12) za hladovku, kterou držel ve vězení na Borech v roce 1980. Ivan M. Jirous, další recidivista, byl odsouzen na 16 měsíců za petici o případu Pavla Wonky.


Po listopadu 1989 předložil VONS jména osob neprávem stíhaných, ty byly propuštěny, mnozí z těch, jejichž případy se VONS zabýval, byli později rehabilitováni. VONS se také snažil o jisté právní urovnání a odstranění soudců, kteří jasně měli vinu na neutěšeném stavu našeho soudnictví. Nešlo přitom o mstu, ale o snahu "začít s čistýma rukama". Bohužel, tato logická snaha o dosažení spravedlnosti byla neúspěšná. Tím byla činnost VONS de facto ukončena. V novém státě přebral její funkci do jisté míry spolek Šalamoun, kampaní za dodržování mezinárodně uznaných lidských práv se zabývá Amnesty International


Organizace VONS byla z hlediska právního postavení občanů patrně nejdůležitější společenskou iniciativou, ani jí jako celku, ani jejím jednotlivým členům se doposud nedostalo docenění, které si zaslouží.


prohlášení o cílech VONS, vydané při založení tohoto výboru:

V duchu poslání Charty 77 a v souladu s její snahou podporovat vznikání užších pracovních společenství, zaměřených k jejím dílčím úkolům, rozhodli jsme se - po několika měsících předběžné práce - ustavit Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.


Cílem tohoto výboru je sledovat případy osob, které jsou trestně stíhány či vězněny za projevy svého přesvědčení nebo které se staly obětmi policejní a justiční svévole. Budeme s těmito případy seznamovat veřejnost i úřady a podle svých možností pomáhat postiženým osobám. Chceme přitom spolupracovat s každým, kdo projeví o spolupráci zájem.


Žádáme zároveň občany, aby nás, (nejraději osobně) na takové případy upozorňovali. Věříme, že působení našeho Výboru přispěje k tomu, aby lidé nebyli nespravedlivě pronásledováni a vězněni.


  • ing. Rudolf Battěk
  • Otta Bednářová
  • Jarmila Bělíková
  • dr. Václav Benda
  • Jiří Dienstbier
  • Václav Havel
  • Přemysl Janýr
  • Elzbieta Ledererová
  • Václav Malý
  • Ivan Medek
  • Dana Němcová
  • dr. Ludvík Pacovský

text zveřejněn 27. dubna 1978


K signatářům původního prohlášení a k činnosti VONS se dále postupně přidali další - seznam členů.

příklady zveřejněných sdělení VONS:

  • č. 394   (odsouzení Pavla Wonky)
  • č. 400   (souhrnné sdělení o případech sledovaných výborem k 6.11.1984)
  • č. 536   (bratři Wonkové uvězněni)
  • č. 544   (podrobnosti o tr. stíhání Pavla Wonky)
  • č. 585   (další vývoj v trestní věci proti bratrům Wonkovým)
  • č. 591   (souhrnné sdělení o případech sledovaných VONS k 1.12.1986)
  • č. 648   (bratři Wonkovi odsouzeni)
  • č. 649   (Jiří Wonka propuštěn na svobodu)
  • č. 713   (informace o probíhajícím věznění Pavla Wonky)
  • č. 762   (policejní represe proti tryzně za Pavla Wonku)

související texty:

text dopisu poslaného časopisu Týden 12. 4. 2000

Prohlášení Charty 77 ze dne 31. 5. 1977

samizdat

nezávislé iniciativy


www.VONS.cz

katalog VONS (Libri prohibiti)

kompletní elektronická verze časopisu Informace o Chartě 77

 

autor textu: Pavel Zvěřina

použitá literatura: 7,16,55

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.