Charta 77: TOTALITA

Charta 77

"Charta není pravá ani levá nikoli proto, že je "někde uprostřed", ale z důvodu hlubšího: nepatří k tomu či onomu pólu politického spektra proto, že nemá vůbec nic s tímto spektrem společného a je ze samé své podstaty mimo ně. Jako politicky nevymezená a konkrétní politický program neprosazující občanská iniciativa je - smí-li se to tak říci - jaksi nad tím vším... Jde jí o pravdu, o pravdivý popis poměrů a jejich svobodnou a objektivní kritiku."

Václav Havel

vznik Charty 77

V roce 1976 se spojily názorově nesourodé skupiny občanů, kteří nesouhlasili s represivním postupem čs. mocenských orgánů proti undergroundové skupině Plastic people.

Takový postup mocenských orgánů byl možný díky tomu, že vedení čs. státu nikdy v praxi nepřistupovalo k dodržování lidských práv tak, jak jej k tomu zavázal prezident Gustáv Husák svým podpisem pod mezinárodními pakty na Helsinské konferenci v roce 1975.

U zrodu Charty 77 stáli mj. J. Hájek, V. Havel, Z. Mlynář, J .Patočka.

V prosinci 1976 začaly být shromažďovány podpisy občanů různého politického i profesního zaměření pod prohlášení Charty 77.

Ti v něm poukazovali na to, že v Helsinkách podepsané pakty (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech), které byly v říjnu 1976 zveřejněny ve Sbírce zákonů, nejsou dodržovány a reálně tak platí pouze na papíře.

Text prohlášení bezprostředně podepsalo 242 signatářů (jeden z nich později svůj podpis odvolal). Další podpisy však i přes represi signatářů přibývaly. Až na několik vyjímek však bylo prohlášení podepisováno jen v českých zemích. Na Slovensku jej podepsalo jen několik desítek občanů.

cíle Charty 77

Charta 77 si vytkla za cíl vést konstruktivní dialog s politickou a státní mocí. Zejména upozorňovala na různé konkrétní případy porušování lidských práv, vedla jejich dokumentaci a také navrhovala řešení.

činnost Charty 77

Chartu 77 navenek reprezentovala vždy trojice mluvčích, kteří byli jmenováni vždy na rok.

Za dobu své existence se vyjádřila k řadě společenských problémů, jako např. k diskriminaci v zaměstnání a povolání, ke svobodě cestování, ke stavu životního prostředí, k právům věřících občanů a stavu řeholí, stavu ekonomiky, problematice důchodců, k toxikomanii a mnoha dalším. Několikrát též žádala amnestii pro konkrétní uvězněné politické vězně.

Od roku 1978 vydávala nezávislá skupina signatářů časopis "Informace o Chartě 77". V něm byly publikovány dokumenty Charty 77, sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a informace o samizdatových novinkách. Časopis byl nezávislý nejen na státní moci, ale i na samotné Chartě 77. Úzce však spolupracoval s jejími mluvčími.

ukončení činnosti Charty 77

V roce 1992 byla činnost Charty 77, která se stala v 70. - 80. letech centrem opozice v Československu, ukončena.

úplný seznam zveřejněných signatářů Charty 77 (1898 osob)