ze Směrnice KSČ pro využití TNP  (8. srpna 1949):

"Myšlenka zřídit v Československu TNP vznikla minulého roku po sletu. Tehdy se ukázalo, že reakce a zbytky kapitalistické třídy v Československu se vzpamatovávají ze zdrvujíciho úderu, který jim byl zasazen únorovými událostmi roku 1948 a že se pokouší o znovunabytí ztracených pozic nebo aspoň o poškozování socialistické výstavby.

Sletové události ukázaly nástup reakce velmi jasně. K tomu se přidružilo zjištění, že pracující lid a v jeho čele dělnická třída těžce nesli skutečnost, že zbytky buržoazie pokračováním v rozmařilém a záhalčivém živote provokují po únoru mnohokrát znásobené úsilí pracujících o přebudování republiky v republiku socialistickou.

Tyto skutečnosti vyvolaly v masách pracujícího lidu potřebu a živelný tlak k postižení třídního nepřítele, jehož by dosáhlo tím, že by byl nucen povinně zúčastnit se buď dobrovolně nebo pod nátlakem hospodářské výstavby. Na základě uvedeného bylo přikročeno k vydání zákona o zřízení TNP."

Komunistický režim přistoupil po Únoru 1948 k perezekučním opatřením, jejichž cílem bylo upevnění moci a zastrašení nekomunistických vrstev obyvatelstva.

Předzvěstí systematické perzekuce domnělých i skutečných odpůrců reřimu bylo přijetí zákona o táborech neunných prací (TNP). Stalo sa tak v období, kdy představitelé komunistické strany veřejně deklarovali nástup "ostrého kurzu proti reakci".

K nejhrubším projevům nezákonností nově nastupujícího komunistického režimu patřilo zařazování občanů do táborů nucených prací (TNP) a předvolání k vojenské službě v pomocných technických praporech (PTP). A to přesto, že se tak dělo formálně na podkladě zákonných norem.

Střízlivý odhad perzekuovaných rodin a příbuzných politických vězňů, přikázaných do TNP a odvelených do PTP se pohybuje kolem 1 500 000 občanů.

účel vzniku

TNP patřily k jedné z forem perzekuce a teroru komunistického režimu v letech 1948-1954. Hlavním účelem vzniku těchto táborů byla likvidace nepřátel nově se rodícího státního zřízení a také zdroj pracovních sil zejména pro těžký průmysl (muži) (zvláštní kapitolu tvoří TNP při centrech těžby uranu)a (ženy) pro zemědělství.

jak se občan stal vězněm

Hlavní idea TNP spočívala v tom, že do tohoto zařízení budou zařazeni lidé, kteří jsou nepohodlní režimu avšak tehdejší justice by je neodsoudila (občané vyhýbající se práci a poškozující hospodářský život, pomlouvači a štváči proti režimu…).

Zákon 247/48 Sb. určoval, že výběr osob a délku jejich pobytu v TNP (maximálně však 2 roky) určí tzv. krajské trojky (tříčlenné komise krajských národních výborů).

Lidé se tak do TNP dostávali bez řádného soudního řízení!

Jelikož však komise "nedodávaly" stanovený počet osob, bylo vyžadováno, aby vhodné občany vyhledávaly i místní a závodní komunistické organizace.

Uranové tábory tvoří z pohledu československého vězeňství významnou kapitolu, neboť přibližně každý druhý muž vězněný v Československu v letech 1949-1960 prožil alespoň část svého trestu v některém vězeňském táboře, zřízeném v oblasti těžby uranu.

Pro nesplnění původních představ byly TNP v roce 1954 zrušeny.

související texty:

před vznikem zákona o TNP

okolnosti vzniku zákona o TNP

zařazení osob do TNP

zrušení zákona a zánik TNP

vzpomínky na sokolský slet 1948

TNP Hronec

TNP Ilava

TNP Jáchymovsko

TNP Nováky

TNP Trenčín

TNP Ústí nad Oravou

TNP v Československu

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Jerguš Sivoš