XI. všesokolský slet v Praze probíhal od 19. do 27. června 1948 ve třech vlnách. Nejdříve vystoupilo na Strahově žactvo. Prostná cvičili chlapci a dívky společně. Krátce po nástupu na plochu stadiónu, těsně před zahájením cvičení, začala část cvičících provolávat: "Ať žije prezident Beneš!" Jejich volání zachytily mikrofony reportéra Československého rozhlasu a zpráva o tom se rychle roznesla po celé republice. Tato událost zřejmě předznamenala další průběh sletu. Průvod žactva Prahou byl odvolán. Údajně pro špatné počasí. V té době mně bylo šestnáct a chystal jsem se do Prahy na slet jako dorostenec Sokola.

Prostná jsme cvičili v bílých tričkách a červených trenýrkách, na nohou jsme měli bílé ponožky a tenisky. Během cvičení jsme několikrát místo hudebního doprovodu sborově pískali základní melodii. Vyvolávalo to v hledišti bouřlivé ovace. Hluboko v paměti mi utkvěl zážitek z mohutného průvodu Prahou.

Trasa vedla přes Václavské náměstí na Můstek, kde jsme zatočili doleva, u Národního divadla opět doprava a pokračovali jsme po nábřeží až do Pařížské ulice. Odtud průvod směřoval na Staroměstské náměstí kolem hlavní tribuny. Průvod sledovaly davy lidí, zpívaly se sokolské písně, hrála hudba a my jsme zdravili diváky voláním "Nazdááár!" Když jsme se přiblížili k Václavskému náměstí, slyšeli jsme už z dálky provolání hesel. Obě strany Václavského náměstí byly hustě zaplněny lidmi.

V emotivní atmosféře zaznělo volání "Ať žije prezident Beneš!" Nejprve slabě, ale pak zesílilo. Začali jsme zcela spontánně volat také: "Ať žije prezident Beneš! Ať žije prezident Beneš!" Lidé nám mávali, smáli se, křičeli, některé ženy měly v očích slzy. Bylo to zcela pochopitelné. Od abdikace prezidenta Beneše a zvolení Gottwalda uplynulo teprve několik dnů. Autorita prezidenta Beneše byla tři roky po válce obrovská. Byl vnímán jako důstojný nástupce Masaryka. Naopak dosazení Gottwalda do funkce prezidenta bylo pro většinu veřejnosti šokující.

Když průvod dorazil na kraj Pařížské ulice, došla nám z předních řad "tichou poštou" zpráva, že pochodující před námi se před tribunou nedívají směrem k tribuně, ale na opačnou stranu. Začali jsme opět provolávat hesla, ale tady byla atmosféra přihlížejících chladnější. Lidé se jen usmívali a mlčeli, jiní se na nás dívali s kamennými tvářemi.

Pomalu jsme se blížili k hlavní tribuně. Už jsem rozeznával tvář starosty Československé obce sokolské Josefa Truhláře a vedle stojícího Klementa Gottwalda. Na povel "Pozor! Vlevo hleď!" prošel náš útvar mlčky kolem tribuny s odvrácenou tváří, bez jakýchkoliv pozdravů. Jakmile jsme tribunu minuli, začali jsme znovu provolávat "Ať žije prezident Beneš! Ať žije prezident Beneš!"

V dalších dnech vystoupili na Strahově ženy a muži. Jejich průvod Prahou byl už kontrolován ozbrojenými složkami Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Přesto se stal mohutnou protikomunistickou demonstrací. Několik desítek účastníků bylo "vytaženo" přímo z průvodu a na místě zatčeno, další zatýkání následovala po skončení sletu.

Kolik lidí bylo za demonstrace na sletu vyhozeno ze zaměstnání a ze škol, kolika dalším bylo zabráněno studovat nebo získat kvalifikované zaměstnání, to už se dnes nedá zjistit. "Akční výbory Národní fronty" vyloučily na podzim roku 1948 ze sokolských jednot asi 11.000 členů. Následovalo nedobrovolné začlenění Sokola do "Jednotné socialistické tělovýchovy" a jeho umlčení na dlouhých 41 let.

související texty:

Sokolský slet 1948 očima Václava Kopeckého

vzpomínky pamětníků - úvodní strana

autor textu: Milan Krejčiřík