Obecně lze tvrdit, že naprostá většina neformálních struktur v KSČ byla spojená s osobními ambicemi, strategiemi a politikami jednotlivých funkcionářů.

Přestože byly jakékoliv frakce nebo ideové platformy v KSČ zakázány, objevují se dnes v osobních svědectvích funkcionářů zmínky o existenci konzervativního křídla či reformní části, čímž jsou ve skutečnosti míněni sympatizanti s určitým názorovým proudem.

Neformální aktivity můžeme rozdělit na tři oblasti:

• předjednávání
• kádrové závoje
• intrikaření

Předjednávání

Byla to naprosto běžná činnost, která byla vynucena více či méně ceremoniálním charakterem všech stranických jednání spojených s vyjádřením jednoty stranických řad.

Proto se muselo cokoli, ať už kádrový návrh nebo nějaké konkrétní opatření, ještě než bylo vysloveno nahlas, důkladně předjednat. Nepřipravený návrh, který vyvolal spontánní názorovou rozepři, býval stažen z pořadu jednání a dán předkladateli k dopracování.

Předjednání také reflektovalo stanovy strany, které zakotvovaly povinnost kolektivního rozhodování. Kolektiv, který by se názorově rozdělil na dvě nebo tři části, nemohl jednoznačně rozhodnout.

Kádrové závoje

Šlo o ryze individuální činnost každého funkcionáře. V praxi to znamenalo dosazování vůči své osobě loajálních soudruhů a soudružek do všech dostupných podřízených funkcí a pozic.

Téměř každý funkcionář začínal jako součást něčího kádrového závoje a pokud uspěl, končil jako správce svého kádrového závoje.

Význam kádrového závoje byl dvojí:

• Odstranění neloajálních podřízených, kteří byli součástí kádrového závoje někoho jiného a mohli by být zdrojem vyzvědačství či neposlušnosti.



• Velikost a síla kádrového závoje posilovala vlastní pozici funkcionáře. Při odstranění funkcionáře bylo totiž nutné odstranit i členy jeho závoje, kteří by mohli škodit tomu, kdo danou pozici nově obsadí.

Bylo proto někdy velmi těžké vyměnit zasloužilého či přestárlého funkcionáře, protože s jeho odchodem by se zvedly nesouhlasné reakce mnoha členů (často i významných členů) jeho závoje, kteří by s jeho odchodem ztratili jistotu svých pozic.

Udržování a rozšiřování svého kádrového závoje bylo proto důležitou činností a lidé, kteří měli schopnosti pro sebe získávat loajální jednotlivce, dosazovat je na vhodná místa, udržet je tam a napomáhat jejich kariérnímu postupu v mezích vlastních potřeb, dosahovali význačných pozic a bylo téměř nemožné je jakkoli z vedení odstranit.

Intrikaření

Obecně patří v historii ke všem dobám a ke každé organizaci, kde se soutěží a bojuje o moc. Takovou organizací byl samozřejmě i ÚV KSČ. Pro intriky tam existovaly nejlepší podmínky - přemíra utajování, předstírání spolupráce a předstírání dohody a konsensu.

Intrikaření samozřejmě vyvolávalo stav, kdy si nikdo nebyl jist svým postavením. Také osobní úspěchy či neúspěchy byly připisovány intrikám, ať již k tomu by skutečný důvod či jen smyšlená teorie. Běžné bylo, že se hledalo "kdo za tím stojí" či "kdo přišel s tím nápadem", protože znalost původce nějakého návrhu či opatření dávala náležitý kontext, ze kterého mohlo být usuzováno na jeho pravý smysl.

související texty:

KSČ - stranické orgány

Komunistická strana Československa

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 146