Krakovský arcibiskup, kardinál Karol Wojtyła byl jedním z důležitých cílů polské Bezpečnostní služby (SB) a sovětské KGB již od roku 1971.

V letech 1973-74 uvažoval polský generální prokurátor, že bude Wojtyłu za obsah jeho kázání stíhat. Wojtyła v nich, dle informátora, mimo jiné říkal, že: "církev má právo kritizovat všechny projevy a aspekty státní moci, pokud jsou pro lid nepřijatelná." Za tato slova mu podle polských zákonů hrozil test ve výši 1-10 let. V 70. letech se ale Gierekův režim kardinála již neodvážil zatknout.

V červnu 1976 byly v Polsku náhle zdraženy potraviny. Následovala vlna protestních stávek a nepokojů, po kterých byly ceny opět sníženy. 30. září založil kardinál Wojtyła fond na pomoc rodinám těch, kteří byli v krakovské diecézi za účast na těchto nepokojích uvězněni. Zajímal se též o Výbor na ochranu dělníků (KOR), který po této vlně stávek vznikl a snažil se navázat spojení s disidentskými intelektuály. Také o těchto aktivitách informovala v roce 1977 polská Bezpečnostní služba ve svých hlášeních.

Dne 15. května 1977 kardinál Wojtyła vysvětil nový kostel na krakovském předměstí Nowa Huta. Stavbě tohoto kostela režim bránil po mnoho let. Nezapadal totiž do modelu socialistického města. Kardinál v ten den kázal před více než 20 000 věřících. Ve svém kázání požehnal všem, kteří protestovali proti smrti aktivisty KORu Stanislawa Pyjase, kterého, dle obecného přesvědčení, měla zavraždit polská SB. Oficiální kruhy samozřejmě tento názor odmítaly.Večer se pak davy truchlících vydaly ulicemi k památnému Wawelu, kde byl ustaven výbor studentské solidarity. Další výbory pak byly zakládány po celém Polsku. Nezávisle na oficiálním Socialistickém svazu polských studentů.

16. října 1978 začaly po celém Polsku zvonit zvony. Ulice se plnily nadšenými Poláky, kteří oslavovali zvolení Krakovského kardinála Karola Wojtyły papežem. Vedení Polské sjednocené dělnické strany (PSDS) bylo v šoku. Do Vatikánu poslalo dlouhý pokrytecký telegram, v němž vyjádřilo radost nad tím, že poprvé usedl na papežský stolec syn polského národa.

Moskva byla zděšena. Z možných důsledků této volby i ze samotného faktu, že někteří členové PSDS a dokonce někteří její vysocí představitelé svou radost z této volby nepředstírali.

Po několika dalších týdnech bylo jasné, že obavy Moskvy byly oprávněné. Papež Jan Pavel II. byl očividně odhodlán učinit z Vatikánu mocnost, která bude mít významný hlas v celosvětovém dění. Zajímal se o dodržování lidských práv kdekoliv na světě. Situace v Polsku a ve východním bloku byla pochopitelně jeho zájmem prvotním.

5. listopadu uskutečnil papež svou první oficiální návštěvu. V Assisi, městě patrona Itálie svatého Františka. Někdo z davu na něj naléhavě zavolal: "Nezapomeňte na církev ticha!" "Už to není církev ticha," odpověděl Jan Pavel II., "protože mluví mým hlasem."

Během prvního roku svého pontifikátu papež nesmírně toužil navštívit Polsko. Během příprav na jeho první návštěvu, na počátku roku 1979, nutil Brežněv polského generálního tajemníka Giereka, aby této návštěvě zabránil. "Jak mohu nepřijmout polského papeže, když většina mých krajanů jsou katolíci?" oponoval Gierek. Brežněv ho poté nutil, aby papeže přesvědčil, že onemocněl nějakou "diplomatickou nemocí": "Řekni papeži - je to přece moudrý muž - že by mohl veřejně prohlásit, že nemůže přijet, že onemocněl". Gierek nemohl tento podivný návrh pochopit a tak celý rozhovor skočil varováním: "No, dělej si co chceš, ale jen abyste toho ty a celá tvoje strana později nelitovali!"

Jan Pavel II. vstoupil, poprvé ve své funkci, na rodnou zem 2. června 1979. Na cestě od letiště a na hlavním Varšavském náměstí jej přivítal asi milion Poláků. V dalších 9 dnech ho na vlastní oči, i když třeba z velké dálky, spatřilo nejméně 10 milionů lidí, u televizních obrazovek sledovalo jeho cestu dalších 25 milionů diváků.

Na konci návštěvy, když se papež loučil s rodným Krakovem kde, jak prohlásil: "je mu drahý každý kámen, každá cihla", všude na ulicích plakali dojetím ženy i muži.

Kontrast mezi zkorumpovatelností komunistického režimu a morální autoritou katolické církve mohl vidět každý na vlastní oči.

Třináct měsíců po této první návštěvě papeže, bylo v Polsku založeno nezávislé odborové hnutí Solidarita. Demontáž totalitního systému v Polsku dostala další impuls.

související texty:

Jan PAVEL II.

Jan PAVEL II. sluha sluhů Božích

Jan PAVEL II. a polská krize

Jan PAVEL II. novátor ve všem kromě sexu

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 70