Křestní jméno získal po svém strýci Juliu Fučíkovi (1872-1916), populárním vojenském kapelníkovi a skladateli pochodů (Florentinský pochod, Pochod gladiátorů, Sokolský pochod, Triglav) nebo virtuózní skladby pro fagot Starý bručoun.

V Plzni jeho otec - divadelní ochotník - získal divadelní angažmá.

dokončil obecnou školu v Plzni

absolvent reálného gymnázia v Plzni,
Již na studiích v Praze v roce 1921 se stal členem KSČ a začal publikovat své články v levicovém a komunistickém tisku - Avantgarda, Tvorba, Rudý večerník, Kmen.

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

šéfredaktor Tvorby

redaktor Rudého práva s podílem na vzniku periodika Haló noviny

Oženil se s Augustou Kodeřicovou, která po válce vystupovala jako Gusta Fučíková (1903-1987),
aktivní členkou a předsedkyní Československého svazu žen
a propagátorkou Fučíkova díla.

Účastnil se dělnických manifestací a stávek. Podnikl přitom dvě cesty do Sovětského svazu, z nichž vytěžil dvě knihy, tendenčně a propagandisticky pojaté a poplatné komunistické ideologii - V zemi, kde zítra již znamená včera a V zemi milované (vyšla až po jeho smrti v roce 1949). Rovněž po jeho smrti vycházely souborně jeho články a kritiky: Tři studie (1947), Milujeme svou zemi (1948), Stati o literatuře (1951), Divadelní kritiky (1956); pozoruhodné jsou jeho eseje Božena Němcová bojující nebo O Sabinově zradě.

Bezprostředně po okupaci Československa 15. března 1939 se zapojil do ilegálního komunistického a protiněmeckého, protinacistického odboje, řídil ilegální vydávání Rudého práva a další tiskoviny.

V dubnu 1942 byl zatčen gestapem, vězněn v Praze - Pankráci, Budyšíně a Berlíně.

odsouzen k trestu smrti a 8. září 1943 popraven v berlínské věznici Plötzensee.

stěžejní dílo - kniha Reportáž psaná na oprátce:
Ve věznici na Pankráci za mimořádných podmínek (po částech mezi výslechy, na motácích, které vynášel bachař) vzniklo jeho autobiografické vyprávění, vydané až posmrtně pod názvem Reportáž psaná na oprátce. Vyšla až po válce, ideologicky a redakčně upravená, účelově politicky zkreslená, aby odpovídala představám vedení KSČ o hrdinovi komunistického odboje proti nacistům, což celé dílo posunulo do glorifikační polohy. Stala se z ní na přelomu 40. a 50. let četba komunistické mládeže, vzor základních ideových principů socialistické literatury, světový bestseller s mimořádným počtem zahraničních vydání a ohlasů v mnoha jazycích světa.

Po listopadu 1989 byla Reportáž psaná na oprátce podrobena kritickému a objektivnímu hodnocení. Její autor byl charakterizován jako bohém, romantik se sklonem k hazardu a dobrodružství. Nové vydání (1995) již obsahuje také části, které byly komunisty vypuštěny; jsou to zejména pasáže, kde Julius Fučík na sebe prozradil, že při výsleších podléhal gestapáckému mučení a mluvil o některých věcech a zároveň zdůraznil, že svými přiznáními nikomu vědomě neublížil, své výpovědi charakterizoval jako součást hry, vedenou s gestapem. Mlčenlivé hrdinství mu bylo dodatečně přisouzeno.

související texty:

Reportáž psaná na oprátce (ÚSTR)

cenzura

autor textu: Miroslav Sígl

použitá literatura: 145, Wikipedie

fotografie na stránce: ČTK