Zřízení Úřadu pro tisk a informace bylo přímým důsledkem reformního vývoje společnosti během Pražského jara 1968.

Sdělovací prostředky se tehdy odpoutaly od cenzury a stranického dozoru, což Sovětský svaz spolu s domácími zastánci starých pořádků tvrdě kritizoval. Brežněv po Dubčekovi marně žádal, aby ÚV KSČ začal sdělovací prostředky znovu řídit a kontrolovat.

Stalo se tak až po srpnovém vpádu okupačních vojsk, kdy se českoslovenští představitelé v moskevském protokolu zavázali dostat sdělovací prostředky opět pod kontrolu.

Zřízení Úřadu pro tisk a informace

O zřízení Úřadu pro tisk a informace (ÚTI) vláda rozhodla 30. srpna 1968 - tři dny po návratu našich politiků z Moskvy. Šlo o první krok zpět - k poměrům před leden 1968.

Úřad měl za úkol jednotně řídit, kontrolovat a usměrňovat činnost tisku, rozhlasu a televize a ČTK. Úřad se měl zároveň stát konzultačním střediskem předsednictva vlády pro styk s jednotlivými redakcemi. Ředitelem ÚTI byl jmenován Josef Vohnout.

Pro svůj chod úřad potřeboval 180 zaměstnanců. Bylo však velmi obtížné dostatečný počet lidí, ochotných zde pracovat, najít, a tak Josef Smrkovský navrhl, aby cenzory dělali sami novináři. Ti to jednoznačně a důrazně odmítli.

První pokyny médiím

První pokyny, ve kterých novinářům zakázal kritizovat země podílející se na okupaci a zakázal používat termíny "okupant" a "okupace", ÚTI vydal 3. září 1968. V dalších "pokynech" vydaných v říjnu zakázal informovat o počtu obětí a napáchaných škodách okupačními vojsky.

Vládní výbor pro tisk a informace

Vznik ÚTI nebyl dostatečným opatřením, a proto 12. září 1968 vláda zřídila Vládní výbor pro tisk a informace. Měl sledovat a hodnotit činnost a působení tisku, rozhlasu a televize, zabezpečovat dodržování předpisů pro práci v těchto médiích a koordinovat opatření a směrnice podle požadavků vládní politiky. Řízením výboru byl pověřen místopředseda vlády Peter Colotka.

Obnovení cenzury

Národní shromáždění o den později, 13. září 1968, přijalo "Zákon o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků" (zákon 127/1968 Sb.), který upřesnil formu a smysl existence Úřadu pro tisk a informace. ÚTI se stal orgánem státní správy. Přešla pod něj agenda ministerstva kultury a informací v oblasti sdělovacích prostředků.

Dále byl zákonem v "zájmu dalšího pokojného vývoje" zřízen Ćeský úřad pro tisk a informace (ČÚTI) a Slovenský úrad pre tlač a informácie (SÚTI).

Zákon 127/1968 Sb. také znovu zavedl cenzuru. Tentokrát byla přísnější než v původní podobě zákona z roku 1966. Byla zřízena funkce zmocněnců a rozšířen systém sankcí proti vydavatelům (např. zrušení registrace). ÚTI uplatňoval následnou cenzuru, což vedlo autory a vydavatele k autocenzuře.

Všechna opatření a sankce uplatňovalo oddělení stranické práce ve sdělovacích prostředcích ÚV KSČ, později oddělení masových sdělovacích prostředků ÚV KSČ.

související texty:

Hlavní správa tiskového dohledu (1953-1966)

cenzurní zásahy

cenzurní zásahy v ČST

Ústřední publikační správa (1966-1968)

cenzura v roce 1968 - úhel pohledu Ondřeje Neffa

cenzura v roce 1968 - úhel pohledu Jarmily Cysařové

Úřad pro tisk a informace (1968-1989)

Federální úřad pro tisk a informace (1980-1990)

moc a média během normalizace

zákaz kritiky zemí Varšavské smlouvy a přítomnosti ...

cenzura - úvodní část

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 151