"Socha i zahradní úprava jsou silně symbolické. Socha vyjadřuje úsilí člověka vymanit se z područí soudobého smrtícího nástroje - srpu a kladiva - na němž, ztvárněn do mužské postavy, je křižován celý náš národ. Schůdky vedoucí k soše, symbolizují poslední kroky tolika Čechů a Slováků, kteří je vystoupili, aby po nich už nikdy nesešli dolů."

Z proslovu předsedkyně K-231 Edy Ottové při odhalení památníku (1989)

O vybudování památníku obětem komunismu rozhodli v květnu 1987 členové exilového sdružení K-231. Ustavený šestičlenný "Výbor pro vybudování Monumentu" rozeslal redakcím exilových časopisů výzvu k veřejné sbírce mezi krajany, jejíž velký ohlas umožnil realizovat nákladný projekt. Ředitelská rada Masaryk Memorial Institutu na okraji Toronta převzala nad vybudováním pomníku záštitu a poskytla pozemek na Masaryktownu, který je od roku 1948 centrem krajanského života v Kanadě. Přípravy však byly na několik měsíců zbržděny, neboť se neočekávaně vyskytly problémy se stavebním povolením.

V létě 1988 byl jako vítězný návrh vybrán projekt sochaře Josefa Randy z Winnipegu. Základem byla socha "Znovuukřižovaného" - pět metrů vysoká postava muže ukřižovaného na srpu a kladivu. Autor využil nejznámějšího symbolu komunistického hnutí (motiv zkříženého srpu a kladiva byl v roce 1918 navržen pro výzdobu prvomájové Moskvy). Socha "Znovuukřižovaného" je v tomto kontextu svérázným protikladem monumentálního sousoší ruské sochařky Věry Ignaťjevny Muchinojové "Dělník a kolchoznice", které vzniklo v roce 1937 jako stalinistické dílo pro Světovou výstavu v Paříži.

Na počátku roku 1989 bylo na Masaryktownu vybráno vhodné místo a domluveny technické podrobnosti. V květnu 1989 schválili členové výroční schůze K-231 nápis na bronzové desce u pomníku: "Obětem komunismu Jménem československého exilu K-231 2.7.1989". Odhalení pomníku předcházely horečnaté přípravy, teprve v druhé polovině června 1989 bylo připraveno ukotvení sochy a upraveno okolí pomníku (podle koncepce Milana Havlína z Montrealu). Poslední dvě noci před odhalením byla usazená bronzová socha hlídána dobrovolníky, aby nebyla případnými provokatéry poškozena. Slavnostního odhalení se v neděli 2. července 1989 zúčastnilo okolo 1 500 hostů, s projevy vystoupili představitelé exilových organizací a kanadští politici.

"Když do Káčka (K-231 - pozn. pvb) dorazil model sochy výtvarníka Randy, dvě dlouholeté muklyně se při pohledu na spoutaného nahatce ušklíbly a pravily: "Ženský seděly taky!" Vznikl problém. Někdo navrhoval, že bychom tam mohli dát ty postavy dvě, jednu ženskou a jednu mužskou, čímž by se problém ženské rovnoprávnosti vyřešil. Jiný cynický mukl mínil, že mají-li být obě nahaté, pak snad stačí figura ženská, to má větší přitažlivost a přijde to levněji. Do sporu se vmísila strana prudérních, která nebyla proti mužské postavě, kdyby ovšem byla jaksi na příslušných místech drobet zahalená. Kdyby se třeba tomu Randovi v tom smyslu napsalo… jiný namítal, že Rodinův "Myslitel" taky nemá plavky a nikomu to nevadí. A vůbec, umělci moc nemilují, když jim někdo kecá do práce, takže pokud chce někdo psát Randovi, ať to udělá sám. Situaci vyřešila sestra předsedkyně, která rozhodla, že nejde o muže či ženu, nýbrž o symbol či alegorii. A tak zůstalo u původního návrhu."

Ota Rambousek (1989)

související texty (z tehdejšího krajanského tisku):

trochu statistiky

Seznam dárců 1

Seznam dárců 2

Seznam dárců 3

Seznam dárců 4

fotografie z odhalení pomníku

Masaryktown, Kanada - pomník obětem komunismu

pomníky - úvodní strana

autor textu: Petr Blažek

fotografie na stránce: použity fotografie z pohlednice, vydané u příležitosti odhalení památníku