Na stanici v Mukačevu a v Užhorodu bylo plno žen v černém. Netrpělivě čekaly na vlak a když ten zastavil, hned ho obstoupily.

V rukou měly tabulky se jmény a vykřikovaly jména příbuzných, které měly v lágrech. A opravdu. Někteří vystoupili a přivítali se s příbuznými. Na každé stanici se tato tragická scéna opakovala.

Odvlečení se vraceli v zuboženém stavu, jak o tom hovoří mnohá svědectví příbuzných.

Vlastní matka jej přivítala jako neznámého člověka. Po 2 letech se vrátil její syn, kterého sebrali jako sedmnáctiletého.

"Byla jsem 13leté děvče, když se otec vrátil domů. Vůbec jsem jej nemohla poznat. Byl velmi hubený, zavšivený, samé vředy. Říkal, že se zachránili jen ti, kteří měli silnou vůli, věřili a modlili se. Ti, kteří byli zoufalí, většinou nepřežili".

Ze Somotoru sebrali 50 lidí a vrátilo se jich jen šest.

[pj]