|
O tom, jakou důležitou roli v beznaději pracovních táborů sehrávalo slovo kněze, vyprávěl Julius Herbst z Košic:
"V lágru se vytvářely skupiny podle národností. Uvnitř těchto skupin si vězni navzájem pomáhali. Naši vězni, kteří trpěli s námi, nám nesmírně pomáhali. Byl mezi námi nenápadný starší pán, který se zúčastnil již první světové války. Věděli jsme, že je to katolický kněz a profesor náboženství v Košicích.
|
Zde se stal naším lágrovým duchovním. Těšil nás, vyzpovídal během procházky po táborovém dvoře, dělil se s námi o poslední kousek chleba nebo tabáku. Zaopatřoval nemocné, pochovával mrtvé. Práce měl hodně, protože umírání bylo na denním pořádku.
Mrtvé jsme pochovávali pod haldy hlušiny, protože kopat hroby jsme již nezvládali. Kněz měl s sebou modlitební knížku Pramen z Boha. Z ní nám četl a nejbližším ji i půjčil".
|
