NKVD mělo na Slovensku několik sběrných míst, kde soustřeďovali internované před odvezením do dalších táborů a věznic.

Levoča a Poprad byly určené spišským Němcům, Košice slovenským Maďarům, v Prešově byla věznice přeplněná lidmi, internovanými ze širokého okolí.

V Humenném byl velký sběrný tábor, protože až sem byla postavena širokorozchodná trať. Sem dováželi vězně auty, vlakem nebo přivedli pěšky. Zde je pak nakládali do dobytčích vagónů a transporty řadili dále na východ.

Internované dopravovali nejen do Humenného, ale i do Nového Saczu, Osvětimi a Samboru.

Samborská cesta

Tak byl nazván pochod smrti obyvatelů Kráľovského Chlmce a okolí, kteří byli eskortováni v krutých mrazech pěšky do Polského Samboru.

Ti, kteří přežili, zemřeli po útrapách a vysílení až později doma. Ján T. vzpomínal, jak vojáci NKVD ve sběrném táboře v Humenném pobíhali mezi odvlečenými a neodpovídali na žádné otázky. Jen stále každému opakovali, že půjde brzo domů, aby se nebál.

Potom mě vozili z vězení do vězení až jsem se dostal do města Magadan. Prošel jsem mnohými lágry za severním polárním kruhem, v krutých přírodních podmínkách.

Gejza P. má horší zkušenosti:

"na nákladních autech nás vezli směrem do Polska. Potkávali jsme čsl. vojáky, kteří nás povzbuzovali, abychom utekli, protože se jinak domů živí nevrátíme. Ještě v Popradě nás však NKVD upozornilo, že každého, kdo uteče zastřelí a postřílí také jeho rodinu."

[pj]