9. květen 1945, který byl dlouho považován za konec války, byl sice radostným dnem, ale mnoho občanů zastihl ve velkém smutku.

První odvlečení pracovali v lágrech od podzimu roku 1944 a mnozí z nich umírali daleko od své vlasti. Je proto zřejmé, že jejich příbuzní mnoho důvodů k radosti neměli.

příběh Ladislava D.

Ten cestoval ze Svitu spolu s bratrem v březnu 1945 za nemocným strýcem z Rožňavy do Kežmarku. Bylo mu 18 let. V dědince Gočovo je zastavili Rusové a nabídli jim, že je do Kežmarku svezou, protože mají společnou cestu.

Mladšího bratra, tělesně slabšího, vyložili z auta už po několika kilometrech, protože se mu udělalo špatně od žaludku a v autě zvracel. To mu zachránilo život, protože cestu do SSSR by určitě nepřežil.

Někde ve Stracené přenocovali a ráno pokračovali v cestě. Později přibrali další civily. A poté se Rusové vybarvili. Oznámili svým cestujícím, že se jede na brigádu.

Třetího dne je naložili do vagónů, ve kterých převáželi též nábytek a různé haraburdí - válečnou kořist. Asi po týdnu cesty dorazili do Rumunska. Cesta však skončila ve městě Krasnoural.

[pj]