vzpomíná Mária K. z Vysoké nad Úhem

"Ve Vysoké probíhaly mezi ustupujícími Němci a Rusy přestřelky a tak se lidé skrývali ve sklepích. Trvalo to asi dva týdny. Hladoví Rusové rabovali po domech. Můj tchán poslal svoji dceru, aby dala vojákovi najíst.

Děvče bylo v černém - tak tenkrát oblékali dcery, aby je vojáci neobtěžovali. Když přišla do místnosti a chtěla mu dát najíst, chytil jí, tahal ven a chtěl ji znásilnit. Začala křičet a volat o pomoc. Ze sklepa přišel její otec a vytrhl ji vojákovi z rukou.

Voják natáhl automat a poslal ho do sklepa. Potom ve sklepě prohledal všechny lidi. Sebral jim hodinky a peníze. Sedl si na schody, vystřelil do vzduchu a rozkázal jí, aby se rozloučila s rodinou. Nic jiného ji nezbývalo, tak se rozloučila s otcem a bratrem.

Voják ji po té střelil automatem do tváře a na místě byla mrtvá. Bylo to 17.11. 1944."

vzpomíná Mária T. z Byšty

"Otec byl tou dobou v Rusku. Bratrovi bylo 7 let, mně 3 a sestře 9 měsíců. Starala se o nás naše matka. 17. prosince 1944 ji znásilnili dva Rusové a matka na místě zemřela."

Výše uvedený způsob osvobozování je aplikovatelný na širokém území. Ti, kteří čekali na osvoboditele jako na spásu, ustrnuli. Copak nebude mír? Nebo válka teprve začíná?

Již jsme zažili fašizaci Slovenska, povstání, obsazení německými vojsky a teď, když má být konečně mír, zuří po ulicích zdivočelí osvoboditelé.

Kdy tedy nastane opravdový mír?

[pj]