Byl květen 1951, do maturitních písemek na gymnáziu v Moravských Budějovicích zbýval týden. Proslechlo se, že někteří spolužáci nebudou připuštěni k maturitě pro svůj "buržoazní původ". Byl jsem zděšen. Měl jsem ještě v živé paměti dobu, kdy nacisté zakazovali studium pro "nevyhovující rasový původ", nyní ho komunisté zakazovali pro "nevyhovující třídní původ".

Chtěli jsme se poradit se svým bývalým třídním profesorem. Třicetiletý "zapálený" komunista, byl v té době už ředitelem gymnázia v Jihlavě. Měli jsme k němu naprostou důvěru, a tak jsme požádali o radu a pomoc. Po několika větách nám ale bylo jasné, že se s námi o tom nechce bavit. Zdrceně jsme vyhrkl: "Pane profesore, ale oni jsou úplně stejní jako my. My je přece známe, jsou to naši přátelé."

Podíval se mi do očí a po krátké dramatické pauze odpověděl: "Musíte rozlišovat mezi přítelem a třídním nepřítelem," a rychle odešel. Byla to tvrdá slova a zasáhla hluboko mé nitro. Věřil jsem, že přátelství a láska jsou ty nejvyšší lidské hodnoty.

Rozhodnutí nám přišel oznámit ředitel na konci vyučování, poslední den před nástupem na "svatý týden". Bylo to jen strohé sdělení jmen spolužáků bez jakéhokoliv zdůvodnění. Vyloučeno bylo 7 studentů.

Na několik vteřin zavládlo ticho, a pak třída zareagovala protestním šumem a reptáním. "Chtěl bych vám ještě říci," pokračoval ředitel, "že ve sborovně sedí jeden z mých kolegů u telefonu a je připraven při jakémkoliv incidentu zavolat veřejnou bezpečnost." Povstali jsme - ředitel na nás pohlédl. V napjaté atmosféře, za hrobového ticha, zaznělo z poslední lavice od okna polohlasně: "Svině!" Ředitel poznámku ignoroval a rychle vyšel ze třídy.

Vyběhli jsme na chodbu a zamířili do umývárny. Nebyli jsme schopni si pohlédnout do tváře, bezradně jsme zírali do bílé zdi. Pak někdo zavzlykal. Jako by se uvolnil ventil zadržovaného napětí, všichni jsme se rozbrečeli. Ne z lítosti, ale z bezmocnosti zabránit bezpráví.

Po návratu do třídy jsme začali bouřlivě diskutovat. Přerušilo nás opakované hlášení školního rozhlasu: "Žádáme studenty, aby neprodleně opustili školní budovu!"

Milan Krejčiřík

související texty:

Žádáme studenty, aby neprodleně opustili školní budovu

Zdeněk Nejedlý

úvodní strana části

autor textu: Milan Krejčiřík