Utajovaný způsob smrti |
Tělo ministra zahraničí Jana Masaryka bylo 10. března 1948 nalezeno pod okny jeho bytu v Černínském paláci. Oficiální stanovisko bylo okamžitě jednoznačné - sebevražda. Kauza však mohla být obnovena až na jaře 1968. Vložili se do ní i publicisté. V Československé televizi to byl Vlastimil Vávra, který cyklem "Na pomoc generální prokuratuře" sebevraždu zpochybnil. Reakce normalizační moci stvrdila eminentní zájem na původní verzi. Když 6. listopadu 1969 uděloval filmový a televizní svaz FITES ceny Trilobit za rok 1968, ocenil rovněž Vávrův cyklus. Normalizační vedení televize se od ceny distancovalo, neboť tento seriál "sehrál výrazně negativní úlohu při dezorientaci naší veřejnosti". A jedním z prvních pořadů, které uváděly na "správnou" míru údajné dezinformace pražského jara 1968 byl cyklus "Causa Jan Masaryk" Miroslava Hladkého a Vladimíra Soleckého (vysíláno 1969/1970). Devátého prosince 1969 napsal generální prokurátor Ján Feješ Gustávu Husákovi, že věc byla odložena a o vyšetřování bude veřejnost informována v televizním pořadu, tj. "Causou Jan Masaryk". Na prahu roku 1970 bylo udělení ceny Trilobit Vlastimilu Vávrovi jedním z důvodů zákazu FITES. Publicista byl vyhozen z televize i z fakulty. V letech devadesátých, a poté 2001 - 2003, se vyšetřování v různých verzích přiklonilo k vraždě. V literatuře se nejpodrobněji na základě archivních dokladů životem Jana Masaryka zabývá publikace "Jan Masaryk - pravdivý příběh" Pavla Kosatíka a Michala Koláře. Kontroverzní situace, v níž se Jan Masaryk pohyboval první měsíce 1948, jeho protichůdné výroky na veřejnosti a v soukromí, rozloučení s tajemníkem večer 9. března, tézi vraždy připouštějí. Ministr byl však v soukromí odposloucháván a sovětským agentům KGB nechyběly důkazy, že loajalita ke Gottwaldově vládě byla předstíraná; a mohli připustit vzhledem k působnosti relací Jana Masaryka domů v BBC za války, jeho případnou další emigraci? Posledním potvrzením vraždy je výpověď syna před čtyřmi lety zesnulé agentky tehdejší NKVD (poté KGB), která označila i vrahy (Reflex 5152/06). Je to ovšem další svědectví po více než půl století. Archiv KGB podléhá státnímu tajemství. Jarmila Cysařová |
související texty: |
autor textu: Jarmila Cysařová |
Facebook Twitter | home |
Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček All rights reserved. Všechna práva vyhrazena. |