Ženské řády (vysvětlení pojmu) byly poněkud odlišné od řádů mužských. Jejich příslušnice totiž tvořily podstatnou část personálu v nemocnicích, sociálních ústavech a charitativních zařízeních. Patřily ke špičkovým odbornicím, takže se lékaři i ředitelé ústavů bránili jejich odstranění.

Přesto mocenské orgány rozhodly o soustředění řeholnic do internačních táborů. Vlastní podnět k tomu dal ministr Čepička.

Ten na 3. březen 1950 svolal tzv. církevní šestku, která projednala tzv. "akci VŽK" (vyklizení ženských klášterů).

Na rozdíl od Akce K neprobíhala tato akce najednou, ale postupně od konce srpna do října 1950.

V první etapě bylo víc než 10 000 řádových sester přemístěno, v druhé etapě 4 073 svezeno do 33 středisek. V další etapě byly ženy z těchto středisek "nasazeny" na práci v průmyslu. Mezitím probíhala "rychlovýchova" zdravotnických sester, které měly v nemocnicích nahradit jeptišky.

Celkem bylo likvidováno kolem 720 klášterů a internováno na 10 000 řeholnic.

Hlavním internačním táborem se stal klášter Broumov. Sem byly sváženy příslušnice různých řádů. Velitelkou tábora byla důstojnice StB soudružka Divoká.

Režim zde byl tvrdý, nikdo nesměl bez zvláštního povolení ven ani dovnitř, cenzurovala se veškerá pošta, tvrdé ideologické působení.

Byl vyvíjen tlak, zejména na mladší řeholnice, aby vystoupily z řádu a navrátily se tak k světskému životu. Většinou bezúspěšně. Jednotlivé řeholní komunity se přes všechny překážky snažily zachovávat svoji řeholi, pokud to bylo možné.

[ma]