tvorba pro mládež

V důsledku rozvoje televize dochází k absenci filmových pohádek. Byly natočeny pouze "Tři vlasy děda Vševěda" Janem Valáškem a "Zlaté kapradí" Jiřím Weisem v roce 1963, či "Šíleně smutná princezna" - 1968 Bořivoje Zemana. Na počátku 60.let vznikly ještě ideologické snímky - adaptace knížky Josefa Věromíra Plevy "Malý Bobeš" - 1961 a "Malý Bobeš ve městě" - 1962 Jana Valáška, a příběh opuštěného chlapce, kterého se ujali příslušníci čsl. armádního sboru v SSSR "Práče" - 1960 Karla Kachyni. Námětem ostatních filmů bylo vykreslení každodenního života dětí a dospívající mládeže s jejich radostmi i starostmi. Režiséři Milan Vošmik a zvláště Věra Plívová-Šimková dokázali mistrně využít přirozenost dětských herců a dali tak vzniknout poměrně kvalitním snímkům. Např. "Ivana v útoku" - 1963 Josefa Pinkavy, "Táto sežeň štěně" - 1964 Milana Vošmika, "Káťa a krokodýl" - 1965 Věry Plívové-Šimkové, "Dědeček, Kylián a já" - 1966 Jiřího Hanibala.

muzikál

Zcela novým žánrem byl filmový muzikál. Nabídl možnost uplatnit umělecké kvality hudebním tvůrcům v širší sféře - převést z divadel na plátna kin. Prvním českým muzikálem se stal "Starci na chmelu" - 1964 Ladislava Rychmana, jenž se zabývá problémy, které trápily tehdejší mladou generaci. V témž roce byl zfilmován protiválečný muzikál Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého "Kdyby tisíc klarinetů" Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka. Další muzikály či hudební filmy již nedosáhly takových kvalit: "Dáma na kolejích" - 1966 Ladislava Rychmana, "Ta naše písnička česká" - 1967 Zdeňka Podskalského či "Zločin v šantánu" - 1968 Jiřího Menzela.

veselohra

Komediální žánr umožnil dát největší prostor ke kritice tehdejšího systému. Satiry a hořké komedie odhalovaly negativní rysy společnosti - nabubřelost funkcionářů, zkostnatělost byrokracie, maloměšťácká přízemnost, problémy mládeže a generační konflikty. V řadě filmů je ústřední postavou osamocený člověk, jenž neustále naráží na překážky, která mu staví okolní společnost. Není proto náhodou, že mnoho snímků se v době normalizace ocitlo na indexu.

Ze satirických komedií je možno jmenovat např. "Král Králů" - 1963 Martina Friče, "Mezi námi zloději" - 1964 Vladimíra Čecha, a především "Bílá paní" - 1965 od Zdeňka Podskalského, "Lásky jedné plavovlásky" - 1965, "Hoří má panenko" - 1967 natočené Milošem Formanem, "Ecce homo Homolka" - 1969 Jaroslava Papouška či "Světáci" - 1969 Zdeňka Podskalského.

Do této sféry patří i filmy o mladých lidech vzpírajících se běžným konvencím - "Svatba jako řemen" - 1967 Jiřího Krejčíka, "Panenství a kriminál" - 1968 Václava Lohnického, "Utrpení mladého Boháčka" - 1969 Františka Filipa a "Penzion pro svobodné pány" - 1969 Jiřího Krejčíka.

Součástí veseloherní tvorby jsou i parodie, a to jak na americké westerny - mimořádně úspěšný "Limonádový Joe" - 1964 Oldřicha Lipského, na špionážní a komiksové příběhy "Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky" - 1967, "Kdo chce zabít Jessii?" - 1966 Václava Vorlíčka či sci-fi "Zabil jsem Einsteina pánové…" - 1969 Oldřicha Lipského.

související texty:

60. léta - situace v kultuře - úvodní strana

60. léta - úvodní strana

autor textu: Bedřich Marjánko