Všechno, co víme o technice a značení, zapadá i do příčin a průběhu transformace invazních vojsk ve Střední skupinu. Jde opět spíše o záležitost politickou než vojenskou.

Mnoho širších souvislostí nasvědčuje, že kdyby v roce 1968 nezačal žádný obrodný proces (zde se historickému "kdyby" nelze vyhnout), byla by nás sovětská vojska okupovala stejně - jen asi potichu a nenápadně. K tomu ukazovala četná vojenská cvičení od podzimu 1966 (např. velké cvičení Vltava v září 1966, obestřené značnou propagandou), v jejichž důsledku se sovětské jednotky (přinejmenším spojaři, štáby atd., ale někdy i bojové oddíly) pohybovaly po našem území téměř nepřetržitě - včetně jara a léta 1968. Tato skutečnost je dnes málo známá a nedostatečně dokumentovaná.

Evropské válčiště v plánech sovětských maršálů prostě Střední skupinu potřebovalo, navíc nebylo možno ponechat bez dozoru bohatá československá ložiska uranu. Takto se daly "zabít dvě mouchy jednou ranou" - spojit vojenské obsazení s působivou a na efekt stavěnou demonstrací síly (když se Československo pokoušelo vzepřít sovětskému diktátu a když prakticky zmizela naděje, že nové vedení vpustí vojska do země dobrovolně).

Brežněv si ovšem musel být téměř nebo zcela jist, že akce nakonec nevyvolá odvetné kroky Západu, dokonce ani v ekonomické sféře. Za tím vším můžeme jistě spatřovat dobře odvedenou práci tajných služeb.

Trochu jiná asi byla příčina toho, že nejmodernější technika nebyla dodávána ani vojskům již "dočasně umístěným". Nabízejí se tu dvě možnosti interpretace, které ostatně mohly platit i zároveň.

Především, zřejmě šlo o uskupení svým způsobem druhosledové, resp. počítající v představě evropského válčiště s vytvořením vyloženě defenzivní sovětské enklávy v České kotlině. Ta by vznikla po rozmetání Československé lidové armády, která by při západní hranici zachytila první úder, ale tím ovšem i citelně oslabila nepřítele z NATO.

"Imperialisté" by pak dále ztráceli síly na Střední skupině, sice se slabší výzbrojí, avšak poměrně silné početně (která si tudíž může dovolit velké ztráty), a zároveň by se ocitli v kleštích lépe vyzbrojených skupin Sever a Jih.

Pro takovouto doktrínu ovšem platila jedna ožehavá podmínka: že evropská válka nezačne opětovným sjednocením Německa (pouhá taková myšlenka však byla v té době absurdní).

To je samozřejmě obranné schéma. Velmi podobná představa však mohla platit i v rámci sovětské útočné strategie, dnes již historicky doložené (kdy se počítalo např. s útokem vedeným z Polska na Dánsko). Pak by se jen mírně měnilo postavení vojsk v systému, ale efekt by zůstal prakticky tentýž.

Druhá a snad ještě pravděpodobnější možnost: šlo o celou armádní skupinu určenou v případě jaderného konfliktu prostě k odpisu v rámci povolených ztrát (pod heslem "nás mnógo") - pro niž je tím pádem drahá moderní technika zhola zbytečná.

související texty:

co lze vyvodit: Srpen 68 jako předváděcí akce

co lze vyvodit: Postavení Střední skupiny vojsk

co lze vyvodit: Sovětská vojska v době Sametové revoluce

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968

okup. vojska Varš. smlouvy po roce 1968 ... - úvodní strana

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Jiří Slouka