Všechna shromážděná fakta pochopitelně představují jen střípky rozsáhlé mozaiky; i čistě z hlediska vojenské historie jsou to mnohdy detaily skutečně mikroskopické. Přesto bez výjimky zapadají do kontextu vojenských i politických dějin té doby.

Je zřejmé, že srpnový vpád invazních vojsk do Československa byl ve skutečnosti akcí vyloženě politickou, nikoli vojenskou.

Se skutečným bojem počítala Sovětská armáda zřejmě jen jako s nouzovými situacemi lokálního a momentálního rozsahu, které měly být maximálně redukovány (což se také stalo). Patrně i obsazení budovy rozhlasu se mělo udát bez výstřelu nebo jen s demonstrativní střelbou do vzduchu - právě takovým způsobem totiž bylo obsazeno ústředí Československé televize na Senovážném náměstí, tedy na méně exponovaném místě.

Na dalším snímku ze srpna 1968 je patrné uspořádání
bílých invazních pruhů na vzácněji nasazeném tanku T-62.

Vyplývá to z řady fakt, vzdor neautentickým zprávám o instruktáži prostých vojáků v tom smyslu, že právě odjíždějí na frontu - jiná verze ovšem hovoří pouze o domnělých velkých manévrech s ostrými střelbami, což by spíše odpovídalo zjištěným skutečnostem.

Na velké přeshraniční manévry v létě 1968 ostatně spojenecká agrese navázala, dokonce byla ve většině případů dodržena i kontinuita invazního značení vozidel. Na tuto skutečnost se po srpnu poměrně rychle zapomnělo.

V posrpnových dnech roku 1968 se dokonce mezi prostým lidem vyprávělo, že vojáci, kteří uskutečnili samotnou agresi, byli pak posíláni na Sibiř nebo dokonce popravováni, údajně prý i existovali očití svědkové poprav zastřelením. Nabízí se otázka: nebyli takto trestáni právě ti vojáci, kteří v průběhu invaze porušili nějaká pravidla, jako třeba zákaz střelby do lidí nebo do budov? To už jsou ovšem pochopitelně jen spekulace.

Ve velkém politickém divadle Srpna 1968 však vojáci figurovali rozhodně jen jako kompars a technika jako kulisy. Kromě toho, co již bylo popsáno, tomu napovídá řada dalších až komicky teatrálních gest z Prahy srpnových dnů. Uveďme několik do očí bijících příkladů:

• protiletadlové dělostřelectvo rozmístěné na Staroměstském náměstí (!)



• protitankový kanón v palebném postavení u Čechova mostu, mířící evidentně nikam (či právě s jednotkou na Staroměstském náměstí na sebe navzájem!)



• šest pěkně do oblouku rozestavěných minometů u strašnických hřbitovů, namířených dle všeho na Olšanské hřbitovy (s čestným pohřebištěm rudoarmějců) či podle dostřelu na Riegerovy sady (rovněž obsazené sovětským vojskem)



• tři těžké kulomety, mířící do dvora průjezdem někdejší Československé tiskové kanceláře v Opletalově ulici, pohledově sice efektní, avšak z hlediska účelnosti pochybné.

Jediné, co mělo kromě efektu snad i trochu praktické opodstatnění, bylo vrtulníkové letiště na Letenské pláni - i zde však působivost byla evidentně tím hlavním.

To všechno mělo nepochybný význam demonstrativní a zastrašovací, zatímco u pozorovatele jen zběžně obeznámeného s bojovou taktikou muselo vyvolávat nevěřícné vrtění hlavou či přímo záchvaty smíchu.

Je logické, že k tomu, abychom pouze zaharašili zbraněmi, nepotřebujeme zbraně na špičkové úrovni. Technika dávno "vyšlá z módy" sehraje takovou úlohu stejně dobře a podstatně levněji.

Veškeré souvislosti rozmístění i značení okupačních vojsk však ukazují ještě k jinému důležitému aspektu: akce byla výborně připravena, s dokonalou znalostí místních poměrů. Vojáci šli tak najisto, že kupříkladu těm, kteří se utábořili na tehdejším poli proti strašnickému krematoriu, muselo být od počátku jasné, že jejich základna bude právě zde, v tehdy ještě téměř okrajové části Prahy. Velmi důležitým podpůrným argumentem pro toto tvrzení jsou právě značky na vozidlech.

Organizace byla - a musela být - skutečně obdivuhodná (jako ostatně v tehdejším SSSR všechno, co se týkalo armády a bezpečnosti) a pokud došlo k nepořádkům, byl to jen důsledek běžných zmatků na nejnižších stupních velení. Vojska trefila najisto; zamalovávání značek a ukazatelů českými vlastenci mělo také jen symbolický význam.

A tak, kdo srovnával 21. srpen 1968 s Bílou Horou roku 1620, měl netušeně pravdu v jednom: v obojím případě byla vojenská akce druhořadá a více či méně demonstrativní. Skutečná tragédie se odehrála vyloženě v politické rovině.

související texty:

co lze vyvodit: Srpen 68 jako předváděcí akce

co lze vyvodit: Postavení Střední skupiny vojsk

co lze vyvodit: Sovětská vojska v době Sametové revoluce

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968

okup. vojska Varš. smlouvy po roce 1968 ... - úvodní strana

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Jiří Slouka

fotografie na stránce: dobový tisk