Televizní publicistika zareagovala na myšlenky Ledna vzhledem k dlouhodobějšímu výrobnímu procesu trochu opožděně. Pomineme-li fakt, že tenkrát zpravodajové a publicisté spojovali své síly a práci koordinovali, bylo ono opoždění minimální.

Již 15. února byl uveden trezorový dokument Případ generála - televizní pátrání po neznámých osudech lounského rodáka Jaroslava Štrombacha, jehož život skončil smrtí ve vězení. Autor dokumentu Zdeněk Lavička své síly spojil s režisérem Jiřím Stehlíkem a připravovali aktuální dokumenty, do vysílání zařazované mimořádně, mimo plánovaný program.

V dokumentu Smrt generála se autoři Zdeněk Lavička a Jiří Stehlík pokusili poodhrnout roušku tajemství, zahalující tragický skon generála Vladimíra Janka. Další reportáž této autorské dvojice nesla název Poslední rozsudek a pátrala po zmizení tehdejšího náměstka Nejvyššího soudu dr. J. Brešťanského a po příčinách následně odhalené jeho sebevraždy, smrti jednoho z těch, kteří v politických procesech 50. let vynášeli rozsudky včetně rozsudků smrti. Jejich následující reportáž v půli května 1968 se jmenovala Ústecký rébus a zabývala se tím proč byli na hodinu odvoláni ředitel a jeho dva náměstci v podniku Spolek pro chemickou výrobu v Ústí nad Labem.

V mnohovrstevných proudech explodující publicistiky a dokumentaristiky nacházíme také do té doby tabuizovaná témata. K pokusům o rehabilitaci západního odboje ve druhé světové válce patřily pořady režiséra Tibora Podhorce. V pořadu I slunce je věčné prezentoval hrdinu leteckých bojů nad Británií Josefa Koukala. V dokumentu Krysy pouště přibližoval boj Čechoslováků v pouštích severní Afriky.

Dlouholetý cyklus Zvědavá kamera v roce 1968 nabídl dříve zakázané reportáže, především Výchova je, když… s tématem deformace myšlení dětí ve škole dle přikázaných osnov, dále reprízu Sporu (fingovaný soudní proces zástupců dvou generací) a premiéru Poroty. Vznikaly však i nové reportáže.

Vladimír Branislav s J. Kinclem a M. Tomsou strávili týden ve věznici na Mírově a natočili Kontrolu, reportáž o nezákonnostech padesátých let a o deformacích ve vězeňství. Svědectví pro výstrahu Otty Bednářové a M. Tomsy bylo po Branislavově Kontrole dalším pořadem odhalujícím nezákonnosti 50. let. Bojovým pořadem byla Doplňovací lekce Oty Nutze, J. Klokočníka, J. Volbrachta a P. Krause, beseda studentů s profesorem Goldstückerem, Josefem Smrkovským a Jiřím Pelikánem.

Pravdu o nezákonnostech 50. let také odhaloval autor Arnošt Frydrych a režisér Jaroslav Šikl v dokumentu Ejhle, člověk o životě a kariéře vězeňského dozorce. Po skutečných příčinách smrti ministra zahraničí Jana Masaryka v roce 1948 se pídil Vlastimil Vávra ve čtyřdílném dokumentu Na pomoc generální prokuratuře. Zpochybnil tu dvacet let tradovanou oficiální verzi o jeho sebevraždě. Jindřich Fairaizl přinesl publicistický triptych o dětech Inzerát a o starých lidech Starci. Oba triptychy byly především nesmlouvavým dotazováním se po základních konkrétních jistotách v této zemi.

Kronikou roku 1968 se stala moudrá slova Jana Wericha v pořadu Vladimíra Škutiny Co tomu říkáte, pane Werichu?

Nemlčela však ani moravská studia. Brno již v druhé půli března vysílalo přímý přenos pořadu Oč vlastně běží?, den poté uvedlo - v říjnu 1967 připravený a poté zakázaný - díl cyklu Jak se máte? k problematice pracovního prostředí. R-68: Předpověď polojasno byla zajímavou reportáží, jejíž počátek byl datován rokem 1966 a konec rokem 1968 a přinášela názory studentů. Počátkem července pak jihomoravské studio zahájilo seriál diskusních pořadů Mínění proti mínění, jehož těžiště bylo ve zkoumání příčin a následků tak, jak z veřejného mínění vyplývaly.

Ostrava pokračovala v cyklu Vteřiny a v červenci zazněl její výrazný hlas v části cyklu Obžalovaná je lhostejnost, na téma občanské, právní a morální rehabilitace.

související texty:

role sdělovacích prostředků

role ČST během Pražského jara

z dokumentární a publicistické tvorby ČST

situace v ČST pohledem redaktora Jiřího Svejkovského

cenzura

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 124