a)  ideál společenského a politického uspořádání

založeného na principu vyhraněného kolektivismu a společného majetku.

Náměty patrné již u Platóna (ideální obec funguje na základě společného vlastnictví), ve středověku aplikován v mnišství a jako součást reformních náboženských hnutí a sekt, na počátku novověku uplatňován v sociálních utopiích (T. Campanella, T. More, F. N. Bebauf aj.).

Samotný termín byl používán v období revolučních nepokojů ve Francii, ale po roku 1848 takřka zanikl, byl obnoven znovu až po úspěchu bolševické revoluce v Rusku. Grafickým symbolem komunismu je rudá hvězda.

V 19. stol. nejrozšířenější Marxův "vědecký" komunismus, ve kterém je majetek omezen na prostředky spotřeby a je vyloučeno, aby se týkal prostředků výroby a směny.

Takto chápaný komunismus byl považován za nejvyšší stupeň vývoje politicko-ekonomických formací, za dovršení proletářské revoluce. Komunismu předchází jako taktický cíl marxistických politických stran socialismus, kdy vlastnictví není ještě společné, ale nadindividuální - státní, lidová demokracie, tedy období přechodu od kapitalistické společnosti, které navazuje na období diktatury proletariátu, tedy období charakterizované násilným uchopením moci.

b)  politické a sociální hnutí

jehož cílem je zavést stav odpovídající komunistickému ideálu. V novověku se opírá zejména o komunistické strany.

c)  systém vlády komunistické strany ve společnosti

charakterizovaný neexistencí legální opozice. Jeden z druhů totalitarismu.

V současných diskusích stoupenci komunismu často tvrdí, že u nás se jednalo o "nepovedenou, nepodařenou" formu komunismu, že tak jak to u nás probíhalo, že to nebyl "správný" komunismus, tedy takový, jak si ho teoretikové komunismu představovali, že "příště" to dopadne jinak (a občas i to, že to vlastně nikdy nebyl komunismus, pouze socialismus).

Ve skutečnosti se charakter vlády v tzv. komunistických zemích vzájemně značně lišil, k alternativám také docházelo vývojem v průběhu let. Bylo tedy vyzkoušeno mnoho různých forem komunismu a žádná nefungovala k prospěchu lidí a vlastně ani státu, jak dokládá ekonomický kolaps, k němuž nakonec došlo.

To je snad nejdůležitější lekce, kterou nám dalo 20. století.

související texty:

Kultura donucování - pozůstatky komunismu

[Zz]