Pomluvy proti straně

Hloupé jsou všechny pomluvy proti komunistické straně. Rozšiřují o nás, že chceme totalitu. Byl vydán plakát, na němž je přeškrtnuto slovo totalita a pod tím je napsáno demokracie. Kdo se to bojí totality? Snad my, komunisté, chceme totalitu zavádět? Kdybychom bývali totalitu chtěli, byli bychom ji zavedli hned 10. května. Tehdy měli všichni malou dušičku. My však jsme rozumní a nechceme nikoho potlačovat. Víme, že celý národ nesmýšlí komunisticky a my sami jsme se proto vyslovili pro 4 strany. A jestli dnes tyto strany volají proti totalitě, říkáme jim: Dnes už totalita nehrozí, fašismus je poražen. Proč jste však proti totalitě nebojovali v době druhé republiky? Proč jste tehdy šli s Beranem do jedné totalitní strany?

Říkají nám dále, že sice dnes jsme pro rozdělení půdy, ale zítra, že zaženeme rolníky do kolchozů. S tím strašila rolníky Goebbelsova a Moravcova propaganda. Tím víc, jak postupovala Rudá armáda, zesilovali Goebbelsové, Moravcové a Hrubí své štvanice, aby rozrušili rostoucí důvěru rolníků k Sovětskému svazu a ke komunistické straně. Tím víc, jak se blíží volby, reakce znovu tuto lež opakuje a straší rolníky, že komunisté po volbách sáhnou ke zřizování kolchozů. Tyto reakční lži rozšiřují v předvolební kampani i někteří řečníci druhých politických stran. A jaká je skutečnost?

Komunisté, kteří nesou plnou odpovědnost za zemědělskou politiku v nové republice, ani v nejmenším se nedotkli soukromého majetku rolníků. Nezřídili ani jediný kolchoz. Naopak za 1 rok bylo rozděleno a dáno do soukromého vlastnictví celkem 1,500.000 ha půdy pro 140.000 rolnických rodin.

Ti, kteří straší tím, že komunisté zaženou rolníky do kolchozů, dovedli za první republiky udělat pozemkovou reformu tak, že rozparcelovali jenom 640.000 ha půdy, rolníkovi po 1 ha. Zato celých 200.000 ha rozdělili mezi zbytkaře, z nichž každý dostal asi stohektarové hospodářství.

Správně řekl na našem sjezdu soudruh Nepomucký, že nikdy v dějinách českého národa nebyl selský stav tak početný, jako právě dnes, a ani čeští zemědělci neměli ve svém vlastnictví tolik půdy, jako dnes, kdy zemědělskou politiku dělají komunisté. Komunisté se soukromého vlastnictví rolníků nedotkli a nedotknou. To je jasné stanovisko komunistické strany a český národ, český zemědělec, měl již příležitost, přesvědčit se o tom, že u nás se slova a činy nerozcházejí.

Další takovou pomluvou, kterou o nás rozšiřují reakcionáři a nepřátelé sociálního pokroku, je, že jsme proti náboženství a církvím. Rok naší činnosti ve vládě podal nezvratné důkazy o lživosti tohoto tvrzení. Nebyl zavřen jediný kostel, jedinému knězi nebyl zkřiven vlas na hlavě, nikdo nebyl pro svou víru pronásledován. Naopak byly zvýšeny státní platy kněžím. Kněží, kteří bojovali za osvobození a trpěli v nacistických věznicích, jsou ctění a vážení.

Našim nepřítelem není ten, kdo v Boha upřímně věří a uskutečňuje lásku k bližnímu, ale ten, kdo Boha zneužívá a pod pláštíkem náboženství sleduje reakční, protidemokratické, protisociální a tím i protikřesťanské snahy.

Komunisté rozlišují mezi upřímnými věřícími lidmi, kteří milují svou vlast a mezi škůdci lidstva, demokracie, kteří zneužívají náboženství k útokům proti vymoženostem lidu a zájmům národa. Z tribuny našeho VIII. sjezdu jasně prohlásil ministr informací Václav Kopecký, že jsme pro úplnou svobodu svědomí a vyznání a náboženskou snášenlivost. My vidíme v církvích pomocníky lidově demokratického režimu. Stejně tak ovšem očekáváme, že vlastenecké demokratické kruhy katolické církve budou vystupovat proti všem intrikám různých politikářů a velezrádných skupin tisovsko-hlinkovských.

Nechť si všichni věřící uvědomí, že nebýt ruských bolševiků, na které reakčníci a fašisté sypali lživou pomluvu za pomluvou, o kterých se tvrdilo, že jsou zapřisáhlými nepřáteli náboženství, nechť si uvědomí, co by bylo dnes s naším národem, kdo by kázal z našich kazatelen a v kterém koutě světadílu by poslední trosky našeho národa odříkávaly své zoufalé a marné modlitby. Proto je nedůstojným českého kněze, jestliže ještě dnes z kazatelen vystupuje proti komunistům jako proti nepřátelům náboženství. Věřící lid má s námi společnou cestu. S námi, kteří usilujeme o spravedlivý sociální řád, v němž není farizeů, Herodesů, Pilátů, Jidášů a kupčících znesvěcovatelů chrámů.

Někteří lidé nás nemají rádi už proto, že jsme tak velkou milionovou stranou. Pokoušejí se lidu namluvit, že nejsme národní stranou.

Komunistická strana Československa své vlastenectví a svůj národní charakter nikdy neprokazovala slovy, ale vždycky jen a jen činy. Byla mluvčím národa v jeho nejtěžších hodinách, byla jedinou politickou stranou, která se v době okupace nerozpustila a jediná, jako pevný organizovaný celek držela prapor národního odboje. Neplazila se před Hitlerem v době druhé republiky, jako po hříchu, mnozí z čelných představitelů strany národně socialistické.

Nedoporučovali jsme v době druhé republiky dohánění a předhánění Němců, jak to chtěl Václav Klofáč. Neusilovali jsme o vzájemnou důvěru mezi říší a českým národem, jak o tom psal prof. Dr. Bušek, dnes předseda kulturního výboru národně socialistické strany.

Své vlastenectví jsme prokázali v boji za svobodu. Dali jsme národu to nejcenější, krev svých nejlepších lidí. Každý poctivý Čech také ví, že vlajku Československé republiky, vlajku národního odboje, spolu s poctivými vlastenci jsme nesli my, komunisté. Každý poctivý Čech také ví, že proto republika vzkvétá a budovatelské dílo se daří, poněvadž v předních řadách nového státu jsme my, komunisté.

Nakonec vytáhli proti nám také starý omšelý argument, že naše marxistické učení je našemu národu cizí. Vzpomeňte si, že když přišel T. G. Masaryk jako profesor z Vídně, také o něm tehdejší politikové říkali, že zanáší do Čech cizácké učení, protože přišel s pokrokovými myšlenkami. To je osud každého pokrokového učení, že je pomlouváno, a tak je to i naším učením. Co se o nás nalhali.

A když přišla válka, tu se ukázala šlechetná tvář komunismu. Marxistické učení bylo však dále obohaceno učením Lenina a Stalina. Ukázalo svou nesmírnou převahu právě v tomto světovém zápase s fašismem a slavilo největší triumf, jako jediné učení na světě. Na jedné šestině zeměkoule budují nový život a nový svět na podkladě tohoto světového názoru, ke kterému se hlásíme my, komunisté.

Uplatňujeme tento světový názor v našich československých poměrech. Uplatňujeme jej vlastní československou cestou. Nekopírujeme cizí vzory.

Chceme, aby po všech zkušenostech, bez krveprolévání, ale důsledně byl prováděn vládní program, který je naším dílem, dílem vlasteneckým, ryze československým. Chceme, aby český národ šel po boku všech pokrokových národů a hrdě se hlásíme k nejlepším tradicím českého národa, k tradicím Husitů a Táboritů, k tradicím našich buditelů Kollára, Jungmana, k tradicím Havlíčka, Palackého, Nerudy, Masaryka. Náš boj a naše práce nás opravňují, abychom byli nositeli a pokračovateli rozvíjení všech pokrokových myšlenek, které se zrodily v nejlepších hlavách našeho národa.

související texty:

Jaké bezprostřední požadavky budeme prosazovat

Prací k blahobytu

Reakce pohoří

Pomluvy proti straně

volby 1946 v kontextu minulosti

postupná příprava komunistů k převzetí absolutní moci

jak KSČ dodržovala své sliby

jak KSČ dodržovala Ústavu

volební program KSČ

komunisté a náboženství

volební výsledky

volby 1946 - úvodní strana

volby v období 1946-1989 - úvodní strana

autor textu: Milan Krejčiřík

použitá literatura: Jdeme do voleb pod praporem práce pro republiku!, osnova referátu pro volební schůze KSČ, tisk Svoboda, Praha