Původním povoláním čalouník. V roce 1940 začal, ještě jako zaměstnanec továrny Liberta, v malé dílničce s opravami kočárků. V roce 1945, po návratu z německého vězení, vybudoval novou dílnu a výrobu rozšířil tak, že mohl zaměstnat zhruba 50 lidí.

Rok 1946 pro něj znamenal úspěch na pařížském veletrhu a ten, spolu s každodenní dřinou, předpokladem pro další plány do budoucnosti.

Přišlo však "vítězství pracujícího lidu" a továrna byla znárodněna. Josef Hořejší byl opět zatčen - tentokrát komunisty. Po několika dnech se vrátil. Ne však na dlouho. Jakmile hrozilo na začátku roku 1949 další zatčení, utekl za hranice.

Podmínky života v utečeneckém táboře a víra v konec vlády komunistů jej přivedly zpět do vlasti. Na lounsku pomáhal při výrobě a distribuci protikomunistických letáků v rámci skupiny Mapáž. V říjnu 1949 byli členové skupiny pozatýkáni a Josef Hořejší byl odsouzen k trestu smrti, který byl také vykonán.

Příbuzným nesměly být vydány ani tělesné ostatky (obvyklá praxe v těchto případech) a matka se třemi dětmi byla vystěhována do špinavé kůlny, kde strávili dva roky. Do továrny již nikoho z rodiny komunisté nikdy nepustili. A tak se rodina vrátila k zemědělské činnosti. Nesmyslné výše povinných odvodů je však donutily roku 1957 dát majetek "dobrovolně" do družstva. Pronásledování rodiny v různých formách trvalo až do roku 1989.

související texty:

osudy Josefa Hořejšího podrobněji

Únor 1948

50. léta

seznam popravených

autor textu: Tomáš Vlček, zpracováno na základě vzpomínek paní Sojkové, dcery pana Hořejšího