V mládí absolvoval vyšší hospodářskou školu, působil mezi rolnictvem a byl uznávaným řečníkem na venkovských schůzích. Byl jednatelem agrárního dorostu a v Agrární straně se stal uznávaným organizátorem.

Od roku 1915 byl generálním tajemníkem strany a blízkým spolupracovníkem tehdejšího předsedy Antonína Švehly. V roce 1918 jej strana vyslala do revolučního národního shromáždění. Od té doby byl poslancem až do března 1939. Soustřeďoval se na práci ve straně, která se stala nejsilnější českou stranou. Na rozdíl od Švehly byl představitelem kritického směru k Benešově zahraniční politice.

Po Švehlově smrti v roce 1933 se stal úřadujícím místopředsedou a od sjezdu strany v roce 1935 jejím předsedou. V této době se Agrární strana pokusila neúspěšně zabránit volbě Edvarda Beneše prezidentem republiky. V konzervativních kruzích pak udával hlavní tón, zejména když upadal vliv Karla Kramáře, s nímž kritizoval hradní politiku vnitřní a především zahraniční. Po smrti Kramářově v roce 1937 se Beranův význam ještě zvětšil.

Na mnichovské kapitulaci se Rudolf Beran výrazně nepodílel, ale po Mnichovu se dostal do čela politického života. Dal podnět k vytvoření Strany národní jednoty, v níž se kromě Československé sociální demokracie sloučily všechny tehdejší české strany. Měl podíl na zvolení Emila Háchy prezidentem republiky.

Od 1.2.1938 byl předsedou vlády. Ve vládním prohlášení zdůrazňoval význam autoritativní demokracie a hodlal najít nový vztah k Německu. Návrh Strany národní jednoty, jíž byl předsedou, obsahoval všechny prvky stavovského, korporativního státu. Beranova vláda měla ovšem mnoho hospodářsko-sociálních starostí. Musela zajišťovat existenci uprchlíků z odtrženého pohraničí i Čechů vyháněných ze Slovenska.

Ve vnitřní i zahraniční politice se bezmocný stát stále více přizpůsoboval nacistickému Německu. Přesto však v Berlíně nebyli s vývojem v Česko-Slovensku spokojeni, neboť součástí nacistických plánů byla jeho úplná likvidace. Když 15.3.1939 došlo k okupaci, Rudolf Beran vítal Hitlera, generála Blaskowitze a říšského protektora Neuratha v Praze. To se mu po válce stalo osudným.

nastoupila nová vláda a Rudolf Beran se uchýlil do soukromí. Dál však sledoval politické dění, u prezidenta Háchy se přimlouval za propuštění zatčených, byl ve styku s vojenskou odbojovou skupinou Obrana národa. Měl spojení i se zahraničím.

jej zatklo Gestapo a v dubnu 1942 byl lidovým soudem v Berlíně odsouzen k 10 letům káznice a pokutě 100 000 marek za napomáhání k velezradě a nadržování nepříteli.

byl z věznice dopraven na Pankrác a v září 1943 dokonce přiveden k Frankovi, který nebyl spokojen s jeho vyhýbavými odpověďmi ohledně jeho vztahu k ministru národní obrany F. Machníkovi, postoji k E. Benešovi a názory na československo-sovětské vztahy. Když Beran na Pankráci odpověděl na 8 Frankových otázek, byl v prosinci 1943 propuštěn z vězení. Uchýlil se na svůj statek v Pracejovicích a zabýval se hospodařením.

po dohodě představitelů londýnské emigrace s komunistickou emigrací v Moskvě nebyla Agrární strana povolena. Beran byl už 19. května 1945 zatčen a v dubnu 1947 odsouzen za protinárodní činnost a kolaboraci k 20 letům těžkého žaláře, přestože v jeho prospěch vypovídala řada svědků a Beran sám poukázal na velké oběti Agrární strany za okupace.

Rudolf Beran, jenž byl odsouzen ve zjevně politickém procesu, se nikdy nedočkal rehabilitace a zemřel ve vězení.

související texty:

Agrární strana

Antonín Švehla

Edvard Beneš

autor textu: Vladimír Mach

použitá literatura: 12