Ve dnech 20.-26. května 1987 probíhalo u městského soudu v Praze hlavní líčení v trestní věci proti Pavlovi a Jiřímu Wonkovým, kteří byli obžalováni krajským prokurátorem v Hradci Králové JUDr. Jiřím Valentou, a to: Pavel Wonka pro trestný čin podvracení republiky a trestné činy útoku na veřejného činitele rep. na státní orgán a orgán společenské organizace, Jiří Wonka pro trestný čin pobuřování a pro trestný čin útoku na veřejného činitele resp. na státní orgán a orgán společenské organizace. Jak jsme již oznámili, byli oba bratři vzati do vazby právě před rokem a obviněni z uvedených trestných činů jednak pro stížnosti státním orgánům a konflikty s veřejnými činiteli, jednak proto - a to bylo bezprostředním důvodem jejich uvěznění - že se Pavel Wonka pokoušel v loňských volbách kandidovat do Federálního shromáždění a sepsal k tomu svůj vlastní volební program gorbačovského ladění a rozšiřoval ho mezi lidmi.

Oba bratři jsou německé národnosti a pocházejí z Vrchlabí, čtyřiatřicetiletý Pavel je automechanikem a je v kraji znám jako člověk, který se mnohokrát zastal svých spoluobčanů a pomohl jim v soudních sporech. Sedmatřicetiletý Jiří je vedoucím skladu v Novém Městě nad Metují.

V lednu t.r. odňal Nejvyšší soud věc z působnosti krajského soudu v Hradci Králové, protože byla obava z podjatosti justičních orgánů kraje vůči Pavlu Wonkovi. Věc přikázal městskému soudu v Praze. Hlavní líčení, původně stanovené na 17. 3. 1987, bylo - vzhledem k nastávající návštěvě Michaila Gorbačova - odloženo.

Z průběhu hlavního líčení, které trvalo o dva dny déle než bylo plánováno, je pozoruhodný především první den jednání, kdy Pavel Wonka vznesl další námitku podjatosti: podle jeho názoru není možné vycházet z obžaloby, vypracované krajským prokurátorem v Hradci Králové, a to pro podjatost vyšetřovatelů a prokurátora tohoto kraje. Líčení bylo na dvě hodiny přerušeno a námitka Pavla Wonky byla zamítnuta, ovšem z postoje soudu bylo patrné, že - pokud by získal souhlas - rád by líčení znovu odročil na neurčito. V důkazním řízení bylo vyslechnuto asi 15 svědků. Tři z nich byli vyslechnuti ke kandidatuře Pavla Wonky. První byl zvolený poslanec, tedy Pavlův "protikandidát". Uvedl, že s Pavlem před volbami hovořil asi hodinu, že v jeho postojích neshledal nic závadného, a že úmysl kandidovat nezávisle považoval za žert. Úředník z národního výboru, který přijal registrační přihlášku Pavla Wonky, ji založil ad acta, aniž by ji četl, neboť ji pokládal za nesmyslnou. A konečně šéfredaktor Krkonošské Pravdy, vycházející v okresním městě Trutnově, který dostal od Pavla Wonky zprávu o jeho kandidatuře, ihned vše oznámil příslušným orgánům, neboť v Pavlově postupu údajně rozpoznal útok na státní moc.

Smutnou kapitolou hlavního líčení byly výpovědi obou bratrů, zvláště Jiřího, o týrání a mučení, jehož se stali obětmi. Jiřímu byl dvakrát vhozen do cely provaz, aby se jako "němčour" oběsil. Uvedl, že byl zmlácen proto, že označil jednoho dozorce za fašistu. Ukazoval senátu i popáleniny v krajině břišní, pocházející podle jeho slov od cigaret. Není nám známo, kdo mu tyto popáleniny způsobil. Údajně jsou však všechny tyto okolnosti zaprotokolovány, Jiří Wonka podal již dříve trestní oznámení. Po zbití ve věznici v Hradci Králové loni v prosinci je Jiří ochrnut. Těžce za sebou vleče nohu. Ochrnutou má částečně i pravou ruku, má stále bolesti. Při vstávání z lavice obžalovaných mu museli pomáhat dozorci.

Soud vynesl tento rozsudek:

Pavel Wonka je vinen jednáním, žalovaným jako trestný čin podvracení republiky, který však soud posuzuje mírněji, totiž jako trestný čin pobuřování. Tohoto trestného činu se měl dopustit rozšiřováním svého volebního programu s vypracováním různých podání státním úřadům. Dále je vinen útokem na veřejného činitele, jehož se měl dopustit jednak přípisem inspekci ministerstva vnitra, jednak konfliktem s jíčínským soudcem, kterého vystrčil při exekuci ze svého bytu.

Jiří Wonka byl shledán vinným spácháním trestného činu pobuřování. Je nám dosud známo jen to, že měl proti státnímu a společenskému zřízení pobuřovat ve svých stížnostech a dalších podáních státním orgánům. Nevíme, zda byl rovněž uznán vinným žalovanými útoky na veřejného činitele resp. na státní orgán a orgán společenské oranizace. Soud mu vyměřil trest v trvání dvanácti měsíců nepodmíněně v I. NVS a nařídil ochranné ambulantní psychiatrické léčení po výkonu trestu.

Oba bratři si ponechali lhůtu na rozmyšlenou, zda podají proti rozsudku odvolání. Prokurátorka se k případnému odvolání proti rozsudku, týkajícího se Pavla Wonky, rovněž nevyjádřila, pokud jde o Jiřího, údajně se na místě odvolala. Protože v den vynesení rozsudku byl dvanáctiměsíční trest Jiřího Wonky vykonán, rozhodl soud, že se Jiří Wonka z vazby propouští.

Přítomná prokurátorka podala proti tomuto usnesení stížnost, o níž bude rozhodovat Nejvyšší soud ČSSR. Protože má stížnost odkladný účinek, byl ochrnutý Wonka v poutech odveden spolu se svým bratrem do věznice.

Pavel Wonka ve své půldruhahodinové závěrečné řeči, kterou pronesl i za svého bratra, prohlásil, že oba bratři nelitují doby, kterou museli strávit ve vězení, a dokonce ani poškození zdraví jednoho z nich, jež může mít i celoživotní následky, protože jsou přesvědčeni, že jejich společenské působení bylo nejen zcela zákonné, ale i v souladu s nynější politickou orientací, propagovanou oficiálními činiteli SSSR a v Československu. V průběhu hlavního líčení bratři Wonkové adresně a konkrétně zdůvodnili všechna kritická podání, takže vyšlo najevo mnoho skutečností, týkajících se poměrů na pracovištích, protispolečenských postojů veřejných činitelů a případně i jejich nezákonného jednání. Otevřeně bylo poukazováno na poměry ve věznicích, snižujících lidskou důstojnost. Proto také soud zabránil veřejnosti, domácí i zahraniční, v jakékoliv účasti, proto také byl rozsudek vyhlášen za zavřenými dveřmi.

Praha, 27. 5. 1987

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

Československá liga pro lidská práva

člen Mezinárodní federace pro lidská práva

související texty:

Pavel Wonka

Michail Gorbačov

SSSR

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

Charta 77

úvodní strana části

autor textu: Pavel Zvěřina

zdroj: Jiří Gruntorád, LIBRI PROHIBITI]