Potřeba mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů

1. Parlamentní shromáždění se odvolává na svou Rezoluci č. 1096 (1996), týkající se opatření na odstranění neblahého dědictví bývalých komunistických totalitních zřízení.

2. Totalitní komunistické režimy, které panovaly ve střední a východní Evropě v minulém století a které jsou v několika zemích světa stále u moci, se bez výjimky vyznačovaly masivním porušováním lidských práv. Toto porušování se lišilo v závislosti na kultuře, zemi a historickém období a zahrnovalo politické popravy jednotlivců i hromadné vyvražďování, úmrtí v koncentračních táborech, vyhladovění, deportace, mučení, otrockou práci a jiné formy masového fyzického teroru, persekuci kvůli národnosti anebo naboženství, porušování svobody svědomí, myšlení a vyjadřovaní, svobody tisku a též nedostatek politické plurality.

3. Tyto zločiny byly ospravedlňovány ve jménu teorie třídního boje a zásady diktatury proletariátu. Interpretace obou principů legitimizovala "eliminaci" osob, které byly považovány za osoby škodící budování nové společnosti a jako takové za nepřátele totalitních komunistických režimů. Obrovské počty obětí v jednotlivých zemích byli vlastní občané těchto zemí. To byl příklad zejména národů bývalého SSSR, které počtem obětí daleko převyšovaly jiné národy.

4. Shromáždění uznává, že navzdory zločinům spáchaných totalitními komunistickými režimy některé evropské komunistické strany přispěly k dosažení demokracie.

5. Po pádu totalitních komunistických režimů ve střední a východní Evropě nenásledovalo ve všech případech mezinárodní vyšetřování zločinů těmito režimy spáchaných. Navíc nebyli původci těchto zločinů mezinárodním společenstvím postaveni před soud tak, jako tomu bylo v případě obludných zločinů spáchaných ve jménu Národního socialismu (nacismu).

6. V důsledku toho je obecné povědomí o zločinech spáchaných totalitními komunistickými režimy velmi chabé. Komunistické strany jsou v některých zemích povolené a aktivně působí i přesto, že se v některých případech nedistancovaly od zločinů spáchaných totalitními komunistickými režimy v minulosti.

7. Shromáždění je přesvědčeno, že povědomí o historii je jedním z předpokladů pro to, aby se podobné zločiny neopakovaly v budoucnosti. Kromě toho morální posouzení a odsouzení spáchaných zločinů hraje důležitou roli při vzdělávání mladých generací. Jasné stanovisko mezinárodního společenství k minulosti může být referencí pro jejich budoucí činy.

8. Navíc se Shromáždění domnívá, že oběti zločinů, spáchaných totalitními komunistickými režimy, které jsou dosud naživu, nebo jejich rodiny, si za tato utrpení zaslouží účast, pochopení a uznání.

9. V některých zemích světa jsou totalitní komunistické režimy stále aktivní a nadále páchají zločiny. Otázka národních zájmů by neměla jiným zemím bránit v odpovídající kritice současných totalitních komunistických režimů. Shromáždění důrazně odsuzuje všechna tato porušování lidských práv.

10. Debaty a odsouzení, které až dosud probíhaly na národní úrovni v některých členských státech Rady Evropy, nemohou být důvodem k tomu, aby se mezinárodní společenství zřeklo zaujetí jasného stanoviska ke zločinům spáchaných totalitními komunistickými režimy. Mezinárodní společenství má morální povinnost takové stanovisko zaujmout bez dalšího prodlení.

11. Rada Evropy je vhodným místem pro vedení takovéto debaty na mezinárodní úrovni. Všechny bývalé evropské komunistické země, s výjimkou Běloruska, jsou nyní jejími členy a ochrana lidských práv a dodržování zákonů jsou základními hodnotami, které Rada Evropy zastává.

12. Z toho důvodu Parlamentní shromáždění důrazně odsuzuje masivní porušování lidských práv totalitními komunistickými režimy a vyjadřuje svou účast, pochopení a uznání obětem těchto zločinů.

13. Parlamentní shromáždění dále vyzývá všechny komunistické a post-komunistické strany ve svých členských státech, pokud to dosud neučinily, aby přehodnotily historii komunismu a svou vlastní minulost, aby se jasně distancovaly od zločinů spáchaných totalitními komunistickými režimy a aby tyto režimy odsoudily bez jakékoli nejednoznačnosti.

14. Parlamentní shromáždění se domnívá, že toto jasné stanovisko mezinárodního společenství vydláždí cestu k dalšímu usmiřování. Navíc to snad povzbudí historiky z celého světa, aby pokračovali ve svém bádání zaměřeném na zjišťování a objektivní ověřování toho, k čemu docházelo.

úvodní strana části

autor textu: Pavel Zvěřina