Prezident Československé socialistické republiky

JUDr. Gustáv Husák

Praha - Hrad

Výrazně negativním jevem druhé poloviny 20. století je terorismus, který se rozšířil po celém světě jako smrtelné nebezpečí infekce. Lidé zcela nevinní, ba většinou nezainteresovaní do toho či onoho politického, náboženského, národního či jakéhokoliv jiného určitého společenského kontextu jsou bráni jako rukojmí, nevyjímajíc ani děti, ženy a starce. Ti, co k rukojmím mají nějakou vazbu (a to jsou přece nejen rodinní příslušníci, příslušníci určitého politického či náboženského vyznání, původu, národnostní či státní příslušnosti, nýbrž nakonec všichni lidé) jsou přímo nebo nepřímo vydíráni, aby ze strachu o osud svých bližních, držených na neznámých místech či v unesených letadlech apod., dělali to, co diktují únosci, terorizující a znásilňující celé lidské společenství. Takového morálního nátlaku používají k vydírání nejen jednotlivci proti jednotlivcům nebo nejen ti politicky méně silní proti politické moci, nýbrž i mocní proti těm, co v žádném případě nemají možnost hýbat pákami dané výkonné moci.

Politický terorismus je projevem totálního úpadku elementárních mravních hodnot a zároveň je projevem slabosti jeho protagonistů - slabosti, která se maskuje nezastřeným násilím a nelidskostí. Je projevem patologického stavu společnosti. O to více jsme povinni čelit všem projevům, které nasvědčují tendenci pronikání metod velice blízkých terorismu do činnosti některých složek v naší zemi.

V poslední době se množí případy, kdy blízcí i vzdálenější příbuzní a známí jsou buď perzekvováni nebo zastrašováni a zároveň nabádáni, aby - podobně jako u rukojmích - nutili přímo nebo nepřímo pouhým faktem svého vlastního ohrožení (např. propuštění z práce, způsobení vykonstruované ostudy na veřejnosti, fyzické násilí buď "náhodné" či od "neznámých" osob, vyhoštění z bytu, zabírání a likvidace nemovitostí v osobním vlastnictví na základě zinscenovaných záminek aj.) jiné osoby dělat nebo nedělat to či ono.

Mnozí stoupenci občanské iniciativy Charta 77, mluvčí Charty nevyjímaje, jsou vystavováni systematickému vydírání a nepodloženým pomluvám o "neuvěřitelných příjmech", o konspirativních kontaktech málem spionážní povahy, o spoluodpovědnosti za politické a hanlivé nápisy na komínech továren, na domech a kdesi v metru, o tom, že chystají násilné činy apod. Nic z toho nebylo a není ani v nejmenším pravda.

Tak byli ze strany příslušníků Státní bezpečnosti zcela nevinně, především v březnu a dubnu 1982, postihováni příbuzní a známí současných mluvčích Charty 77, přičemž mělo být dosaženo toho, aby mluvčí zanechali své činnosti, kterou je hájení lidských správ, ochrana zákonnosti vůbec, prosazování míru a pokoje vně i uvnitř státu, obrana proti nezákonné zvůli těch, kteří neuznávají soustavu všech platných norem, a je to i pozitivně míněná kritika nezdravých skutečností v naší vlasti. Vůbec se přitom nedbá na článek 50 naší Ústavy, který zaručuje nedotknutelnost osoby, ani na § 9 trestního řádu, který vychází z principu nepřenosnosti viny a praví, že pachatelem trestného činu je jen ten, kdo trestný čin sám spáchal. Takže i kdyby činnost mluvčích byla - jakkoli neoprávněně - kvalifikována jako přestupek či trestný čin, perzekuce jiných osob, byť nejbližších příbuzných, je zcela nezákonným jednáním. Nadto je všeobecně známo, a více než pětiletou činností občanské i niciativy Charta 77 doloženo, že veškerá její činnost se důsledně řídí stávajícím právním řádem, totiž souborem všech platných zákonných norem, tedy např. jak Ústavou a mezinárodními dohodami, začleněnými do československé právní soustavy, tak ostatními zákony ČSSR, jejichž výklad a aplikace musí být přece ve vzájemném souladu, jeden zákon nesmí protiřečit druhému platnému zákonu nebo dokonce nesmí likvidovat jeho podstatu.

Obracíme se na kompetentní orgán s tímto upozorněním, neboť nemůžeme uvěřit, že by se tyto nezákonné akce mohly dít s plným vědomím zodpovědných úředních míst a s inspirací, podobnou násilnému braní rukojmích.

K těmto nezákonným aktům je bezprostředním způsobem využívána nesprávná interpretace ustanovení § 19 platného zákona o SNB, na jehož základě jsou jednotlivci bez předchozího upozornění a bez hmotně-právních důvodů předváděni do úřadoven SNB, jsou zde podrobováni výslechům, týkajících se záležitostí, které vůbec nespadají do kompetence orgánů SNB (soukromé styky, politické, náboženské a občanské postoje atd.) a pod smyšlenými záminkami (např. 202-výtržnictví) jsou na dobu až 48 hodin nezákonně vězněni. Tato nehumánní, protiprávní a nezákonná praxe je uplatňována proti občanům s nekonformními občanskými postoji a proti lidem z jejich okolí. Je to jev obecně nebezpečný pro existenci celé naší společnosti. Připouští-li nejvyšší státní orgány z jakýchkoli důvodů v jakémkoli rozsahu jako možnou praxi výkonu státní moci nerespektování, respektive překrucování a zneužívání platných zásad norem právního řádu, připouští tím možnost suspendování právního řádu a jeho nahrazení nekontrolovatelnou subjektivní zvůlí. Jedině dodržováním smyslu celé soustavy platných zákonů a zákonných norem lze zabránit definitivnímu návratu stejných poměrů, jaké v naší zemi panovaly, pane prezidente, v době, kdy i Vy jste byl nezákonně perzekvován a vězněn.

Očekáváme proto, že příslušná úřední místa učiní zmíněným nezákonným postupům přítrž.

Dr. Radim Palouš, mluvčí Charty 77

Anna Marvanová, mluvčí Charty 77

Ladislav Lis, mluvčí Charty 77

Na vědomí:

Federální shromáždění ČSSR

Generální prokuratura ČSSR

související texty:

Charta 77 - rok 1982 přehled dokumentů

Charta 77

VONS

úvodní strana části

autor textu: Pavel Zvěřina