reakce na článek:

Lukáš Kantor: Velká neznámá Jiří Hájek. Temnoty signatáře Charty 77   (MF DNES, rubrika Kavárna, 27. 1. 2007)

text článku

Cesty ponorky do hlubin bulváru

Lukáš Kantor ve svém článku o osudech Jiřího Hájka opakovaně vyčítá internetovému portálu www.totalita.cz, že neuvádí u stručného (bodového) životopisu mluvčího Charty 77 Jiřího Hájka jeho tajné členství v KSČ před únorem 1948.

Co je tedy v příslušných místech uvedeno: "1945-1948 představitel levicové sociálně demokratické inteligence, 1945-1946 poslanec Prozatímního NS, 1948 se podílel na sloučení Československé sociální demokracie s KSČ".

Nechceme vést žádný spor o míře Hájkovy spolupráce s KSČ v tomto období - je jistě jednoznačná. Podle našeho názoru ji ovšem citovaná charakteristika poměrně přesně odpovídá. Hájek byl jmenován po únoru 1948 do různých významných funkcí ve státním aparátu či v KSČ zkrátka proto, že se zasloužil o likvidaci sociální demokracie a sloužil soudruhům z Gottwaldova tábora.

Jinou otázkou však je, zda Hájek působil před únorem 1948 jako tajný člen KSČ. Je to pravděpodobné - konkrétně o tom ovšem hovořil prozatím pouze Karel Kaplan v knize Das verhängnisvolle Bündnis, která vyšla v roce 1984 v tehdy západoněmeckém Wuppertalu. Kaplan v jedné z poznámek pod čarou uvedl bez odkazu na archivní zdroj, že Hájek byl údajně veden jako tajný člen KSČ v poválečné sociální demokracii (v ústředním sekretariátu KSČ měl být evidován pod šifrou E-21). Na základě Kaplanovy knihy napsal v roce 1985 o této otázce v exilovém Právu lidu polemický článek Jiří Loewy, na něhož odmítavě reagovala řada chartistů. Sám Hájek své údajné tajné členství v KSČ až do smrti popíral.

Výběr Hájka jako jednoho z prvních tří mluvčí Charty 77 byl především dán jeho silným postavením v prostředí exkomunistů a jeho známostí na Západě jako někdejšího ministra zahraničí v období Pražského jara. Překročil Rubikon sice až v polovině sedmdesátých let, nicméně jednoznačně - autor necituje rozsáhlou studii historika Petra Blažka, který se tomuto tématu věnoval již před několika lety - je dostupná také na internetu na adrese www.vcdv.cas.cz/download/pdv04.pdf (s. 423-455).

Tomáš Vlček