Devatenáctiletý stavební dělník B.K.:

Dne 20.8. jsem byl kolem 20. hodiny u Dětského domu. Nepřátelství, které panovalo mezi policií a vojskem na jedné straně a mladými Iidmi, kteří zaplnili Příkopy na straně druhé, vyvrcholilo tím, že jsme na svoji obranu (policie po nás házela slznými granáty a stříkala vodu) postavili barikádu z laviček z proluky Myslbek.

Na policii jsme házeli kameny, oni po nás rovněž kameny a slzné granáty, používali rovněž střel se slzným plynem. Je samozřejmé, že nikdo z nás neměl žádnou střelnou ani bodnou zbraň; za celé dva dny jsem neviděl, že by kdokoliv - kromě příslušníků LM, VB a armády - měl jakoukoliv zbraň, a neslyšel jsem od nikoho, že by byl viděl kohokoliv ozbrojeného z řad občanů, i když jsem celé dva dny byl v ulicích středu města.

Byli jsme posléze nuceni opustit první barikádu. Několik desítek metrů dál vyrostla druhá, tentokrát hořící. Pod náporem techniky jsme byli nuceni přejít až k Prašné bráně, kterou jsme bránili až do 22. hodiny. Krátce po 22. hodině jsme byli vytlačeni do ulice U Prašné brány. Na náměstíčku, které vytváří ulice U Prašné brány, U Obecního domu, Rybná a Králodvorská, parkoval nákladní vůz Praga V3S, který byl zakryt plachtou, a policejní Volga.

Na nákladní vůz jsme začali házet kameny. Viděli jsme, že v jeho vnitřku sedí příslušníci LM v tmavých helmách. Z korby tohoto vozu bylo potom na nás několikrát vystřeleno. Zbraní nebyly samopaly, byly to krátké suché rány, které svítily a objevovaly se z různých míst zadní části korby. Oslatní, kteří tam byli se mnou, nazvali smrtící zbraň "škorpióny".

V okamžiku, kdy bylo vystřeleno, padl dva metry ode mne chlapec. Viděl jsem, že je zasažen do oblasti srdce. Neznám jeho jméno a předtím jsem ho, jako nikoho z těch, kteří bojovali proti policii tu noc, neviděl. Vím, že ani oni se mezi sebou neznali. Byli jsme prostě mladí lidé, kteří se oddělili od velkého davu oslatních. Tento dav nás povzbuzoval sympatiemi, provolával hesla a občas se od něj někdo oddělil, aby nám pomohl házet kameny na policii.

Chlapec, klerý padl, byl pravděpodobně okamžitě mrtev. Několik z nás se rozuteklo na všechny strany, já s ostatními jsem zůstal a pomohl jsem naložit mrtvého do malého vozu, který odjel. Potom jsem opustil bojiště. Slyšel jsem ještě, že na stejném místě byla postřelena kulkou LM ]edna dívka. Ještě dodávám, že mrtvý padl na rohu ulic U Obecního domu a U Prašné brány.

související texty:

vzpomínka Milana Krejčiříka na 21. srpen 1969

průběh roku 1968

No Comment - Srpen 1968 Praha

Varšavská smlouva

Lidové milice

21. srpen 1969 - den hanby - 1. svědectví

21. srpen 1969 - den hanby - úvod

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: leták Informační služby Revoluční socialistické strany (Hnutí revoluční mládeže)