Po listopadu 1968 nastalo určité mezidobí: vojska již byla zcela stažena z provizorních tábořišť, aby postupně nalézala umístění v kasárnách často speciálně pro tento účel uvolňovaných tehdejší Československou lidovou armádou.

Nešlo o tytéž jednotky; probíhala plynulá výměna, přičemž ale podle různých indicií zůstávala na československém území alespoň menší část z původní pozemní techniky přisunuté po srpnových událostech.

Přetrvávaly ještě provizorně rozmístěné komandantury, jakási místní a obvodní velitelství. V Praze se hlavní z nich nacházela v malém hotelu na Haštalském náměstí na Starém městě, další např. v hostinci na rohu u Riegrových sadů (ul. Třebízského), v Krymské ulici ve Vršovicích (rovněž malý hotel), v ruském gymnáziu na Pankráci.

"Obvodní velitelství" pro Prahu 9 bylo ve Vysočanech v budově tehdejšího klubu radioamatérů (býv. vysočanský pivovar, ul. Freyova). Před polovinou sedmdesátých let na této budově snaživí normalizátoři dokonce odhalili bronzovou pamětní desku, která tuto skutečnost připomínala až do revoluce 1989.

Zůstaly i radioreléové vysílací stanice na Žižkově u Olšan (jediná, která vydržela přibližně 20 let) a v Hostivaři.

Pro ilustraci vojenské situace v Praze. V polovině ledna 1969 byla na Haštalském náměstí průměrně přítomna následující sestava vozidel:

2 obrněné transportéry BTR-60 v základní nevyzbrojené verzi (stabilně umístěné, čísla 473 a 142 nebo snad 442 - číslo bylo silně setřené a z první cifry slabě čitelná jen svislá linie), 1 nákladní auto ZIL-131, 1 nákladní GAZ-63 se skříňovou nástavbou, po jednom až dvou nákladních autech GAZ-63 a ZIL-130, skříňový ZIL-157 s vysílačkou, dva až tři terénní osobní vozy GAZ-69, 2 velitelské volhy (GAZ-21) v civilním barevném provedení (černá a bílá), civilně kamuflovaný (zelenobílý) autobus PAZ-672.

Ostatní vojenská zastoupení v jednotlivých pražských obvodech měla ovšem ve stejné době vozový park daleko omezenější, obvykle jen jedno nákladní auto typu ZIL-151 nebo GAZ-63.

Toto mezidobí trvalo do dubna 1969, kdy došlo k dobře utajeným a dodnes málo zmapovaným událostem souvisejícím s personální výměnou nejvyšších komunistických špiček (neblaze proslulé dubnové plénum ÚV KSČ). Tehdy se daly mj. zaznamenat jak výraznější pohyby vojsk v souvislosti s pochybnými sovětskými manévry, tak především změny, které po dubnu 69 nastaly v dislokaci a značení sovětských jednotek a jejich techniky.

Minimálně od května 1969 pak už rozmístění vojsk bylo v hlavních rysech shodné s celým následujícím dlouhým dvaadvacetiletým obdobím. Definitivně zmizely provizorní štáby v pražských obvodech; v Praze zůstalo jediné oficiální vojenské zastupitelství v části kasáren na Pohořelci (oddělená menší budova zhruba proti nájezdu ke strahovskému klášteru a přilehlá část nádvoří).

Další regionální zastoupení byla v tehdejších krajských městech. Za hlavní stan vojsk - od tohoto období označovaných jako Střední skupina - byly definitivně zvoleny Milovice (ačkoli se předtím v "lidové šuškandě" spíše hovořilo o Olomouci, kam bylo nakonec situováno pouze velitelství vojenského okruhu).

Definitivně tak byl dovršen přechod z provizorní post-invazní dislokace na časově neomezené "dočasné umístění".

Podstatné je i to, že v této době byla provedena komplexní výměna poznávacích značek všech vozidel.

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968

okup. vojska Varš. smlouvy po roce 1968 ... - úvodní strana

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Jiří Slouka