bezprostředně po Lednu se objevovaly kritické hlasy ojediněle. Lidé v drtivé většině podporovali polednové změny a tak tyto hlasy zůstaly na okraji jejich pozornosti. Postupem doby však sílily. Jak se však později ukázalo, měli tito kritici vlivné přátele v okolních socialistických státech.

západní státy:

Představitelé západních evropských zemí s uspokojením sledovali rozpory uvnitř socialistických zemí.

Považovali je však za vnitřní záležitost těchto zemí. Současný stav v Evropě jim vyhovoval a obávali se, aby jejich případná angažovanost v tomto sporu nepřerostla v konflikt mezi Východem a Západem.

Pozornost západních politiků byla tou dobou upoutána na vlastní problémy (válka ve Vietnamu, studentské nepokoje).

Velké státy byly mocensky solidární a respektovaly počínání SSSR v jeho zájmové sféře určené v roce 1943 schůzkou v Teheránu.

socialistické státy:

Představitelé 5 budoucích agresorských socialistických států zaujali ke změnám v ČSSR v počátcích opatrný postoj, který však postupně přerostl v otevřenou kritiku. Obávali se rozšíření podobných tendencí i do svých zemí. Čs. vedení se dlouho snažilo z nepochopitelných důvodů tuto kritiku před občany své země zatajit.

Bezprostřední podporu vyjádřilo Pražskému jaru Rumunsko a Jugoslávie o čemž svědčí návštěva nejvyšších představitelů obou zemí v předvečer invaze. Čína vývoj v Československu také respektovala.

19 západoevropských komunistických stran (Italská, Japonská a KS Velké Británie) respektovalo právo každé socialistické země na vlastní vývoj. S tímto postojem nesouhlasily KS Západního Německa, Francie, Západního Berlína a Řecka.

související texty:

reakce na Obrodný proces  -  vnitřní opozice

reakce na Obrodný proces  -  zahraniční ohlasy

Varšavská smlouva

rok 1968 - úvodní strana

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 17