www.TOTALITA.cz

Komunistická strana Československa (KSČ)
"Na věčné časy a nikdy jinak"

Zprávu o činnosti strany a vývoji společnosti mezi jednotlivými sjezdy a další úkoly strany, zprávu ÚKRK, zprávu o hlavních směrech hospodářské politiky KSČ pro pětiletku pak schvalovaly i následující sjezdy. Ty se staly především pompézními akcemi komunistů a demonstrací moci, která podle jejich představ měla trvat navždy: XV. sjezd KSČ (12.-16.4.1976), XVI. sjezd KSČ (6.-10.4.1981) a XVII. sjezd KSČ (24.-28.3.1986).


Po Husákově abdikaci v prosinci 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloš Jakeš, XVIII. sjezd KSČ byl svolán na 10.5.1990.


Při uplatňování vedoucí úlohy ve společnosti se KSČ do poslední chvíle řídila marxismem-leninismem, které bylo základem její politiky a každodenní činnosti. Důsledně lpěla na dodržování tzv. leninských principů, zejména ideové a organizační jednoty (systém organizací a orgánů od sjezdu, ústředního výboru, přes krajské, okresní městské, místní, podnikové a celozávodní organizace k základním organizacím KSČ) a demokratického centralismu (všechny organizace KSČ, všichni členové a kandidáti KSČ na pracovištích a v místech aktivně a poslušně uskutečňovali politiku KSČ a usnesení vyšších stranických orgánů).


Snahou komunistů bylo dosáhnout vysokého stupně byrokratizace státního aparátu, likvidovat opoziční stranickou i bezpartijní inteligenci ve vědě, kultuře a umění, stejně jako absolutizovat moc stranické nomenklatury.

V důsledku toho se silně snížila úroveň řízení státu ve všech složkách jeho činnosti, ekonomikou počínaje a politickým vedením konče. Normalizační režim se opíral o komunistickou členskou základnu, kterou získával především vidinou snadnějšího života a společenského uplatnění členů KSČ a jejich dětí na úkor ostatních občanů, řada komunistů byla povznesena nad jakákoli zákonná ustanovení, málokteří se ohlíželi na morální principy, zatímco na většinu obyvatel při sebemenším projevu nespokojenosti nemilosrdně dopadaly ustanovení socialistických zákonů a nezákonnost.


Komunisté nedokázali reagovat na ekonomický úpadek a ekologickou devastaci jako důsledek budování reálného socialismu, jež sami zavinili a nesou za katastrofální stav proto plnou odpovědnost. Naopak se úporně bránili všem pokusům opozice o zásadnější změny.


Přes absolutní provázanost se Státní bezpečností, Lidovými milicemi, Veřejnou bezpečností, justicí, armádou, hustou sítí pracovišť kádrové a personální práce, s pomocí udavačů a špiclů, přes zastrašování, represe a teror však nebyli komunisté schopni trvale potlačovat neustálý růst všeobecné nespokojenosti.


V důsledku vnitřního a mezinárodně politického vývoje se představitelé KSČ v letech 1988-1989 ocitli v izolaci a po masových nepokojích a protestech byli přinuceni předat po 17.11.1989 postupně moc opozici. KSČ byla zbavena vedoucí úlohy ve společnosti, od roku 1960 zabezpečované i ústavou ČSSR a formálně se zřekla některých svých dogmat (diktatura proletariátu).



související texty:

rok 1989

disent


počátky KSČ

bolševizace KSČ

období 1938-1945

období 1945-1948

totalitní způsob vládnutí

budování komunismu

rok 1968

proces normalizace

"Na věčné časy a nikdy jinak"

post scriptum(?) aneb "s převlečenými kabáty"


Komunistická strana Československa


autor textu: Vladimír Mach

   Facebook         Twitter home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.