www.TOTALITA.cz

Vladivoj   TOMEK
je mi líto...

Je mi líto, že se na ně zapomíná. Všichni si připomínáme 17. listopad 1939, den, v němž nacistický režim rozpoutal proti občanům okupovaného Československa krvavý teror. Všichni si také připomínáme i tentýž den o půlstoletí později, kdy se lidé vzepřeli tentokráte komunistickému teroru a učinili mu definitivní konec. Mezitím byl však ještě jeden 17. listopad - právě před pětačtyřiceti lety.



Je mi líto, kdyby byl zapomenut neznámý - podpis je nečitelný - vyšetřovatel ministerstva vnitra, který tehdy učinil první krok, když do zprávy o charakteristice obviněného Vladivoje Tomka z 18. března 1960 napsal: "K jeho povahovým vlastnostem je nutno říci, že je velmi rafinovaný a ve své nenávisti k lidově demokratickému zřízení vyvíjel nejaktivnější činnost. Možno říci, že byl organizátorem v páchání velezrádné činnosti a měl nemalý vliv na ostatní své společníky."


A posléze učinil závěr: "Vyšetřovací vazba na něho neměla vliv, pokud se týče jeho převýchovy, a vyvstává otázka, zda je vůbec možno počítat s jeho převýchovou i v rámci případného uložení dlouhodobého trestu."



Nepřítel pracujícího lidu

Je mi líto, že je zapomenut krajský prokurátor v Praze dr. Adamec, který 29. dubna 1960 podal žalobu na Vladivoje Tomka a spol. za to, že se "spolčili (...) k pokusu zvlášť nebezpečným jednáním zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení" a "v dohodě s dalšími osobami konali přípravy k ozbrojenému povstání a k násilnému odstranění lidově demokratického společenského řádu".


Je mi líto, kdyby mělo být zapomenuto stanovisko, obsažené v dnes odtajněném spisu ministerstva spravedlnosti ze 7. června 1960, které znělo, že "vzhledem k tomu, že trestná činnost obv. Tomka a B. (...) je rozsáhlá a mimořádně nebezpečná, zamýšlí Generální prokuratura dát krajskému prokurátoru souhlas s tím, aby u hlavního líčení navrhl uložení trestu smrti oběma obviněným".


Leč "při úvaze o použití absolutního trestu u obviněných je nutno míti na zřeteli, jak možnost jejich nápravy, tak otázku výchovného působení trestu na ostatní členy společnosti", přičemž u druhého obviněného jako příslušníka "dělnické třídy" a dokonce člena strany byla spatřována "naděje, že se po výkonu delšího trestu odnětí svobody napraví".


U Tomka bylo stanovisko Generální prokuratury neúprosné, neboť svým "postojem při vyšetřování celého případu i svou iniciativou při páchání protistátní trestné činnosti projevil se (...) jako nepřítel pracujícího lidu, jehož ponecháním v lidské společnosti by dále byly ohrožovány lidově demokratický společenský řád a životy lidí" a proto je "v obecném zájmu, aby pachatel tak závažných trestných činů a pachatel tak nebezpečný byl navždy z lidské společnosti odstraněn".

Je mi líto, že jsou zapomenuti členové senátu Městského soudu v Praze, složeného z předsedy Karla Lukavského a soudců z lidu Vincence Hlaváčka a Rudolfa Minhy, kteří 16. července 1960 poslušně odsoudili Vladivoje Tomka "podle §u 78 odst. 3 tr. zák. s použitím §u 22/1 tr. zák. k trestu smrti". Druhý obviněný dostal trest "odnětí svobody v trvání 25 roků" a dalších osm tresty o různé výši od dvou a půl roku do šestnácti let. Úhrnem bylo rozdáno osmdesát tři a půl let odnětí svobody.


Je mi líto, že je zapomenut senát Nejvyššího soudu ve složení předsedy dr. Františka Halešice a soudců dr. Václava Michala, dr. Františka Sedláčka, Gézy Zupy a Václava Pitáka, který 27. srpna 1960 trest smrti pro Vladivoje Tomka potvrdil, neboť měl "za to, že nebezpečnost činů a zejména pachatele je tak vysoká, že u tohoto obžalovaného přichází jedině v úvahu absolutní trest, neboť naděje na jeho polepšení dány nejsou".


Žádost o milost zaslaná prezidentovi republiky nebyla ministerstvem spravedlnosti doporučena. Dopis Kanceláři prezidenta republiky z16. září 1960 podepsal dnes již neznámý náměstek ministra s nečitelným podpisem a referent kanceláře prom. práv. J. Kvapil v informaci pro prezidenta uzavřel: "S názorem ministerstva spravedlnosti se ztotožňujeme, a doporučujeme, aby žádost za milost byla odmítnuta". Takže v příslušné kolonce na první straně spisu stojí vepsáno perem "s. president souhlasí s návrhem - milost neudělit. 19. 10. 60" a další nečitelný podpis.


Prezidentem Československé republiky byl tehdy Antonín Novotný, A pak už bylo potřeba jen málo. Dr. Mazačová z Kanceláře prezidenta republiky oznámila dopisem z téhož dne dr. Urbanové na ministerstvu spravedlnosti, že prezident "neužil svého práva udělit milost". První náměstek ministra dr. Litera dopisem z 31. října 1960 požádal Městský soud v Praze, aby "urychleně nařídil výkon trestu smrti odsouzeného". Vzápětí předseda senátu Karel Lukavský 10. listopadu 1960 nařídil: "Výkon trestu budiž ihned vykonán, neboť žádost o milost podaná odsouzeným presidentu republiky, byla zamítnuta."


Poprava byla vykonána ve věznici v Praze na Pankráci za přítomnosti soudce dr. Františka Stýbla, prokurátora dr. Františka Krause, lékaře dr. Miroslava Šlika a náčelníka věznice kpt. Jaroslava Koláře. A samozřejmě nejmenovaného kata a jeho pomocníků.


Skaut Vladivoj Tomek byl posledním popraveným z politických důvodů a po něm další už naštěstí nenásledovali. Proto by bylo škoda, kdyby měli být zapomenuti ti, kdož podle svědectví dochovaných úředních spisů a jiných veřejných listin bez zábran tehdy tak spěchali odstranit "navždy z lidské společnosti" alespoň ještě jednoho z těch, kteří se snažili vést válku s komunistickým režimem, jemuž tito vyšetřovatelé, prokurátoři, soudci, náměstci ministrů a referenti naopak věrně sloužili. Ani tato jejich krvavá labutí píseň ze 17. listopadu právě před pětačtyřiceti lety by neměla být zapomenuta. "Ponecháním Vladivoje Tomka v lidské společnosti by prý "dále byly ohrožovány lidově demokratický společenský řád a životy lidí"."



Bylo jedenáct hodin a padesát pět minut dopoledne ve čtvrtek 17. listopadu 1960. V rozhlase na stanici Praha vysílali právě zábavnou hudbu. Týž den československý komunistický parlament schválil zákon o novém státním znaku - český lev měl mít od té doby nad hlavou rudou hvězdu. Divadlo Spejbla a Hurvínka odjelo na turné po Švýcarsku. Zasedalo valné shromáždění akademie věd.


V Litoměřicích otevřeli památník Karla Hynka Máchy. Ještě téhož dne byly ostatky popraveného zpopelněny v krematoriu v Praze-Motole a urnu s pozůstatky si vyzvedl orgán ministerstva vnitra, který se podepsal pouze číslem.


O popravě byla podána informace ministru vnitra a ministerstvu spravedlnosti a později také prezidentské kanceláři. Stejně jako o procesu a odvolacím líčení ani tentokrát nebyla vydána žádná zpráva pro noviny nebo rozhlas.



Vladimír Bystrov



související texty:

Vladivoj Tomek

Je mi líto... zamyšlení Vladimíra Bystrova


pamětní deska Vladivoje Tomka

 

autor textu: Bedřich Marjánko

   Facebook         Twitter home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.