www.TOTALITA.cz

Jaroslav  SEIFERT

*

23. 9. 1901

Praha

+

10. 1. 1986

Praha

český básník,
první čs. nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984).


Vyšel z proletářského prostředí pražského Žižkova. Gymnázium nedostudoval a nastoupil dráhu novináře a literáta.

20. léta

člen KSČ, redaktor komunistického tisku a avantgardních časopisů.

1929

podepsal spolu s dalšími předními levicovými spisovateli manifest proti Gottwaldovu vedení KSČ,
v důsledku čehož byl ze strany vyloučen.

od 1930

člen sociálně demokratické strany,
redaktor kulturní rubriky Práva lidu (za německé okupace Národní práce).

1945-1949

působil v deníku Práce,

1946-1948

současně redigoval časopis Kytice,

1946

zvolen řádným členem České akademie věd a umění.

V padesátých letech byl terčem ideologické kritiky komunistických dogmatiků, a to jak pro charakter svého díla, tak pro svoje postoje (vystoupení na II. sjezdu československých spisovatelů 1956).

1968-1969

angažoval se v dobovém kulturním a politickém dění,

1969-1970

vykonával funkci předsedy Svazu českých spisovatelů.

V 70. letech odešel do ústraní, udržoval však stálé kontakty s kulturní opozicí a disentem (jeden z prvních signatářů Charty 77).

z jeho díla:
Jeho básnické dílo směřovalo od proletářské bojovnosti (Město v slzách, 1921, Samá láska, 1923) přes poetistické okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925) až k písňovému oproštění zralé tvorby, vyjadřující citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní kultuře (Poštovní holub, 1929, Jablko s klína, 1933, Ruce Venušiny, 1936, Vějíř Boženy Němcové, 1940, Světlem oděná, 1940, Kamenný most, 1944).

Po roce 1945 vydal sbírku Přílba hlíny (1945, další, postupně rozšiřovaná vyd. 1946 a 1948), shrnující básníkovy reflexe doby národního ohrožení a zápasu za svobodu (1937-45), dále dvě sbírky inspirované obrázky M. Alše a J. Lady (Šel malíř chudě do světa, 1949, Chlapec a hvězdy, 1956), básnické skladby o tvůrčím údělu Píseň o Viktorce (1950) a sbírku zpěvné intimní lyriky Maminka (1954).

V 60. letech došlo k proměně Seifertovy poezie: zmizely rýmy, rytmická pravidelnost, verš zdrsněl. V tvorbě přibyly tóny melancholické nostalgie, životní bilance, plynutí času a motiv smrti, zaznívají vzpomínky na dětství, na mladé lásky, zemřelé přátele a dramatické události života (Koncert na ostrově, 1965, Odlévání zvonů, 1967, Halleyova kometa, 1967, Deštník z Piccadily, 1979, Morový sloup, 1981, Býti básníkem, 1983). Písňová lehkost se prozaizovala a naznačovala i ve výrazu doléhající tíhu života. Autor sugestivní vzpomínkové knihy Všechny krásy světa (Toronto 1981, Praha: s cenzurními zásahy 1982, 1985, kompletně 1993).


související texty:

Pražské jaro 1968

události roku 1968

 

autor textu: Vladimír Mach

použitá literatura: 12

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.