v Římě přijal kněžské svěcení (studoval zde teologii a církevní právo),

po návratu do vlasti působil nejprve v duchovní správě na Karlovarsku (Chyše, Žlutice),

ceremoniář pražského arcibiskupa,

osobní tajemník pražského arcibiskupa,

kanovník metropolitní kapituly svatovítské v Praze,

prelát metropolitní kapituly svatovítské v Praze,

obdržel nejvyšší papežské vyznamenání - jmenování apoštolským protonotářem,

kancléř arcibiskupské konsistoře a generální vikář pražské arcidiecéze,

sídelní biskup královéhradecký.

Byl komunistickým režimem fakticky izolován, ačkoli pod nátlakem složil slib věrnosti lidově demokratické ČSR.

Přední znalec církevního práva, autor řady spisů z tohoto oboru (Pius X., 1904, Slovo k revisi občanského práva manželského, 1924, Přešlo-li rakouské jmenovací právo na vládu republiky Československé?, 1925), v době první ČSR člen státní delimitační komise ministerstva zahraničních věcí.

Udržoval styky s významnými hodnostáři papežské kurie.

související texty:

Únor 1948

perzekuce církví a náboženských organizací

perzekuce katolické církve (50. léta)

autor textu: Vladimír Mach

použitá literatura: 12